Krajina bez ozvěny

   Možná jste někdy vyzkoušeli zavolat proti skalní stěně nebo zalesněnému svahu prostý slovní slogan a on se vám vrátil pozměněn a znásoben členitostí terénu. Možná vám ozvěna vrátila pouze poslední slovo nebo slabiku, která zdánlivě odpovídala na vaše zavolání. Vzpomínám si, že to pro nás byla docela poutavá dětská hra. Konečně, žili jsme v jiné době, kdy se mediální masáž teprve převalovala v plenách a odpovědi na otázky, ať už jakkoliv deformované, měly ještě lidský rozměr.

Existuje však i jiná přírodní abnormalita, a to jsou místa, kde se hlas téměř vytrácí.

Ale dost o zvláštnostech vytvořených přírodou. Vždyť na čemsi obdobném se podílíme i my, jako jednotlivci vytvářející společenskou komunikativní množinu.

Byly doby, kdy v každém kraji existovalo krajské nakladatelství spolupracující s tehdejšími členy svazu spisovatelů, s dalšími autory i se skupinou literárních kritiků. V každém kraji byla prodejna specializovaná na tuto regionálně vydávanou produkci a několik kroků od pražského nádraží bylo knihkupectví, kde se produkce všech krajů sbíhala v předem ohlášených knižních čtvrtcích. Můžeme namítat cokoliv proti dobově ideologickým úletům, ale přehlednost této literární mapy je nenapadnutelná.

Samozřejmé, že jsem jako autor i čtenář sledoval týdeník Knižní novinky, abych ve čtvrtek nahlédl do knihkupectví, kam velkoobchod doručil čerstvou produkci. Byly zde sice fronty, ale titulům o které jsem měl zájem, až tak kvapné vyprodání nehrozilo. Konečně, ve stejný čas se uvedené tituly objevily ve všech větších prodejnách v blízkém i vzdáleném okolí.

Vím, že není možné obnovit tento model v podobě, již před dávnými lety opuštěný.

Je snad ale možné dohodnout s vybranými knihkupci v krajích odběr knih doporučených vedením Obce, byť z různých nakladatelství. Způsob distribuce by samozřejmě nemohl být dán časem vydání, ale určitým jednotným delším intervalem.

Domnívám se, že k úspěchu takové iniciativy by mohly materálně či organizačně přispět ministerstvo kultury, krajské úřady, větší knihovny i další kulturní instituce. Samozřejmě, že by bylo nutné od samého začátku nepřipustit, aby výběr těchto titulů podléhal jiným než literárním kritériím. Nebo pokud by to nebylo možné, aby případná další část produkce byla oddělená od základní řady. /Propagace krajů a podobně/.

Může se zdát, že tvorba takového systému má jen málo společného s literární kritikou. Osobně jsem přesvědčen o opaku. Vždyť právě literární kritika by se na jeho chodu měla zásadním způsobem podílet a to jak doporučeními, tak čerpáním z vytvořeného fondu. Ono je sice zajímavé a záslužné psát o knihách, které recenzenta zaujaly. Pokud ale neexistuje vzájemná provázanost mezi autorem, čtenářem, kritikem a jeho případnými oponenty, je téměř nemožná tvorba věrohodného žebříčku hodnot.

Pokud bychom se pokusili položit základy systému, který zmiňuji, bylo by vhodné zahájit diskusi bez dlouhého otálení. Téměř každý z nás má určitě co říci. Začít stanovením priority. Jak postupovat, na koho se v tuto chvíli obrátit a vahou jakých autorit podepřít své snažení.

      Kdysi, kolem roku 1968 existoval týdeník „Výběr“, který soustřeďoval nejzajímavější články a informace ze všech dostupných deníků a týdeníků. Možná by bylo reálné něco takto nadoborového, ale literárního, vytvořit v elektronické podobě s odkazy a adresami, kam stojí za to nahlédnout a kde případně získat podrobnější informace. Stránky tohoto typu by měly mít určitou nezávislost na jednotlivých organizacích a jasný status co ano a co ne.

Asi bychom také museli opustit určitou sebestřednost a netoleranci k názorům, které nám nejsou vlastní. Jsme malá země s malým jazykovým prostorem. Udržovat si svá vlastní doupátka je sice pohodlnější, ale takový postoj náš omezený prostor ještě umenšuje.

Často jsem udiven nervozními reakcemi lidí na to, co lze vnímat jako obyčejnou diskusi o jakémkoliv problému. Jak často je pouhé nepřikývnutí považováno za téměř nepřátelský akt. Někdy se mi zdá, jakobychom odvykli poměřovat argumenty, ale byli trvale zabydleni v podezřívavě obranných pozicích.

Vždycky se musím ptát: Jedná takto svobodný člověk?

        Z mého pohledu je svoboda hledáním. A nemyslím si, že by měla být hledáním kuriozit, ran, které nechceme ošetřit a tenkého ledu zdánlivých úspěchů. Svoboda autora, literárního kritika a člověka vůbec, by dle mého, měla být především hledáním dobrých cest.

Je to subjektivní pocit nebo cosi objektivně platného? V diskusích se o tato slova přeme aniž bychom je dokázali definovat. Přitom je zřejmé, že jsou stranami téže mince, která teprve jejich vyvážeností získává skutečnou hodnotu.

Náš svět se rozdrobil na množství zajímavých, ale nepropojených detailů a záleží na nás, čemu dáme přednost. Jestli další miniaturizaci nebo hledání vzájemnosti. Zda  sblížíme ono subjektivní s objektivním, které logicky nevzniklo samo od sebe, ale dozrálo na stromě plynoucího času.

    I naše budoucnost se posouvá na této časové přímce a jsem přesvědčen, že nám začíná předkládat velmi nalehavé a neodkladné otázky. Je na nás, jakým způsobem na ně odpovíme.

Mohlo by se zdát,že v době, kdy se společnost pohybuje v ekonomických potížích, není právě nejvhodnější doba  usilovat o cokoliv mimo naplnění nejzákladnějších potřeb.

Dovoluji si však tvrdit,  že právě teď nastává možná jediná vhodná chvíle  ke změnám, které se budou realizovat sice obtížně, ale mají právě k budoucímu společenskému posunu šanci uspět. Vždyť i v našich osobních životech jsou zlomovými okamžiky spíše potíže, které na nás dolehnou, než poklidné přežívání.

Závěrem snad ještě pár slov k objektivitě kritického pohledu, který provází literární produkci snad od nepaměti. Už od raného mládí jsem shromažďoval nejen knihy, ale i v antikvariátech dostupné ročníky literárních a společenských časopisů. Pokud dnes porovnáváme kmenové autory těchto publikací s jmény, která zůstávají alespoň v částečném povědomí čtenářsky náročnější obce zjistíme, že se málokdy dobový vkus kryl se skutečnou literární kvalitou. Bylo tomu tak v době velmi vzdálené i v dobách podstatně bližších. Tato dobová omezenost vkusu však nezabránila tomu, aby kvalitní literatura přežila. 

Přál bych si, aby i naše setkání přispělo k přehlednosti  současné produkce a položilo základy projektu, který nemůže být obsahem referátu a jednotlivých návrhů, ale výsledkem diskuse, která by měla pokračovat nejen na konferencích a širokých setkáních, ale i v užších setkáních a v jejich písemných výstupech.

Hradec Králové Pedagogická fakulta

27.6. 2009

                                                                                                     Petr Musílek