Proti své vůli - Roman Brandstaetter

Je málo autorů s tak závažnou výpovědí, kteří by pronikli pouze okrajově do českého povědomí, a to za více než sto let od autorova narození. Roman Brandsstaetter přišel na svět v rabínské rodině jejíž rodokmen údajně sahá až do biblických dob.

 Dětství prožil v polském Tarnově. V době svého šestiletého exilu ve Svaté zemi, během druhé světové války, dává pod dojmem odkazu sv. Františka z Assisi své židovství do služeb Ježiše Krista. Konvertuje ke křesťanství, aby svou biblickou zkušeností propojil příběhy Starého a Nového zákona v ekumenicky čirou poezi i prózu.

V Čechách jsem měl štěstí v sedmdesátých letech číst verše autora v kolibřím vydání pod názvem Poražený Faust. Je to knížečka, kterou jsem od té doby toužil nejen číst, ale i vlastnit a vracet se k veršům, které obsahuje.

       Všechna další setkání proběhla pouze v samizdatových překladech / Píseň o mém Kristu a Marianské hymny/ a v jednotlivých textech ročenek a kalendářů.

    Apokryfní příběh Jonáše není pro autora jen jedním z příběhů starozákoních proroků, ale i příběhem současného člověka, který nachází nespočet zdánlivě oprávněných důvodů a pochyb proč se vyhnout svému lidskému poslání. Vždyť kdo z nás nežije ve vzpouře proti příkazu zachraňovat i ty, kteří si záchranu nezasluhují.

   Zkažené Ninive, které bude zničeno a vyvráceno pokud se Jonáš nevzdá svých jistot, svého pohodlí i své víry v jedinečnost vlastního vyvoleného národa, je jen jednou z metafor v zápase o lepší svět.

    Když Jonáš přes své pochybnosti, přes svůj útěk před tíhou poslání, přes dočasný hrob v žaludku veliké ryby, svůj úkol splní, stále ještě nechápe co mimo poslušnosti k nejvyššímu bylo smyslem tohoto činu.

    A v tu chvíli uslyší zdůvodnění o jehož části se chci s vámi podělit.

Hlas, který s ním vede dialog, říká:

„Uposlechl jsi mého rozkazu proti svému přesvědčení a pro mou chválu. Ve své poslušnosti jsi šel tak daleko, že jsi raději nesouhlasil sám se sebou, jen abys nemusel nesouhlasit se svým Pánem.......

-         Pamatuješ, jak ses mě jednou ptal, k čemu je mi potřebné obrácení pohanů?

-         Pamatuji... - odpověděl Jonáš. - Přeji si však zapomenout.

A na to odpověděl Pán:  - Jenže já zapomenout nehodlám. Proto teď obdržíš na svou otázku odpověď.  Aby ti bylo jasné, cos učinil, když jsi mi obětoval svou vůli. V Písmu svatém jsem dal zapsat, že jsem stvořil člověka ke svému podobenství.

-         Ano, Pane...

-         Víš co to znamená?

-         Co může vědět marný červ o podobenství Páně?

Pán jemuž se Jonášova odpověď zalíbila, pokračoval:

-         Stvořil jsem svět dokonale, dílo stvoření jsem však nedokončil. Vědomě jsem tak učinil pro dobro člověka. Usoudil jsem totiž, že ho musím viditelným způsobem ocenit, odlišit a čestně vyvýšit, aby byl nad čtvernožce, nad ptáky a plazy, nad ryby a všeliké rostlinstvo, a z toho důvodu jsem ho učinil svým společníkem a přikázal mu dokončit mnou započaté dílo Stvoření. Proto jsem dal člověkovi tvořivou vůli, moc k povstání, dospívání a zdokonalování, sílu k pučení a přinášení ovoce, k neustálému vzrůstání, dozrávání a sklízení, uschopnil jsem ho k tvořivé lásce, za jejíž pomoci jsem ho připodobnil k sobě. Takto je nutno chápat to, co jsem rydlem hbitého písaře vyryl do Písma svatého ..........

                        Jako by se uzavíral kruh zní potom závěrečná slova knihy:

-         KRÁČEL NOCÍ, směřuje k západu, kráčel beze spěchu, zpívaje a nespočetné množství hvězd nad jeho hlavou, mlhoviny a mléčná dráha, jež se táhla prostředkem nebe, mu připomínaly, že je pouze drobným, nic neznamenajícím a sotva viditelným odštěpkem svatého díla Stvoření. Toto vědomí vlastní pomíjejícnosti pro něho v tuto chvíli nebylo ani bolestné, ani hrozné. Právě naopak. Byl šťastný, jak doposud nikdy, neboť pochopil, že je sice v pravdě drobným zrnkem, vrženým do propasti času, zároveň však že je připodobněn  Bohu, protože mu složil svou vůli v zápalnou oběť.   

Roman Brandstaetter - Proti své vůli

Příběh Jonáše, syna Amittajova

Z polského originálu přeložil Emil J. Havlíček

Ilustrace Jana Wienerová

Vydalo nakladatelství Cesta

Brno 1995

Vydání první

Náklad neuveden