PORAŽENÝ  FAUST

 

Kostky jsou vrženy.

Vrženy jsou kosti milionu lidí.

Nelze odvrhnout,

co jsme vyvolali

svým šílenstvím,

a proto,

pachtíce se bez oddechu vpřed,

táhneme za sebou

tu vlečku hrůz.

 

Těmito slovy začíná úžasná báseň Romana Brandstaettera vydaná v roce 1968 v krásném kolibřím vydala Československou uměleckou agenturou Pragokoncert. Nevím jakým zázrakem se mi v těch letech dostala do rukou. Zřejmě nebyla součástí běžné knižní distribuce. Již tehdy mne hluboce zasáhla a v opsaných útržcích mne provázela až do současnosti. Protože je to skvost po kterém jsem toužil, občas o něm mluvil mezi přáteli a vzhledem k tomu, že to byla kniha běžně nedostupná, zůstával v mé mysli jen názvukem burcujících slov, ostnem dějin i nikdy nekončící výzvou.

Vánoce 2008 mi přinesly příjemné překvapení. Dostal jsem kompletní kopii této knihy jako předvánoční dárek. I proto se s vámi mohu podělit o několik ukázek z jejich veršů. Snad i vás osloví svou nalehavostí, když zacituji:

Ó Bože,

jak těžko být chudý duchem,

jak těžko být tichý,

jak těžko být milosrdný,

jak těžko být pokojný,

jak těžko se neptat,

jak těžko nevědět.

 

Ó Bože,

proč jsi všechno,

cos vyjevil prosťáčkům,

ukryl před zraky

vědců a mudrců.

 

Proč zkoušíš Faust?

Proč?

Roman Brndstaetter napsal tuto báseň pod dojmem holokaustu i dalších hrůz provázejících dvacáté století. Po krátkém období naděje, že století následující tuto řeku hrůz překročí, přichází zklamání a nová ostražitost. Nemůže být přesnější popsání tohoto pocitu než to, které vložil autor do závěrečného XII zpěvu.

 

Ó Bože,

jak se pln neklidu potácím

mezi tebou a sebou,

uvízl jsem v půli

Jakubova žebříku:

mám stejný strach před cestou

vedoucí do nebe

i před cestou vedoucí na zem.

 

Ó Bože,

vrať ztracené člověčenství

lidem změněným ve věci,

vylov z mé krve vše,

co zdržuje a kalí její běh,

sejmi z mé hlavy posedlost poznání

a spas mě před otázkami,

před zvědavostí,

před nekončícím bádáním záhad,

před sestupem na dno oceánů i nebes,

před pohledem tonoucím v hlubinách vesmíru,

abych

důvěřivě a pokojně

radovat mohl se z toho,

čemu nerozumím

a co neznám

a co snad nikdy nepoznám

a co snad nikdy nepochopím.

 

Ó Bože,

dovol mi poznat

mou omezenost a malost,

hradby mých myšlenek

i práh mých možností

Abych byl očistěn jako lid,

který táhne za město Sichem,

kde hroby čekají

na falešné nebe.

 

Bože, zachraň nejhloupějšího z Faustů.

 

 

 

Roman Brandstaettera

Poražený Faust

Přeložil Jaroslav Simonides

Vydala Československá umělecká agentura Pragokoncert

v září 1968

Výtisků 3000

Vydání první