MONOLOGY

 

          Mám před očima knihu, která je trochu příspěvkem do diskuse o době dnes již velmi vzdálené. Do diskuse rozvířené kolem autora monologů přispívat nemíním. Připadá mi natolik hloupá, že podobné kvokání snad ani nepřísluší lidem.

     Vznik většiny básní je datován léty 1954 - 1956. Mnoho autorů tvořících v době poválečné euforie a zostřené reality let padesátých hledalo únik z lidské odpovědnosti, na které se třeba i sami nepodíleli, ale ať chtěli či nechtěli, patřili ke stejnému houfu tvarujícímu tehdejší svět.

Milan Kundera byl jeden z prvních, kteří narušili chór oslavných písní, únikové lyriky a častušek velebících pracovní proces.

V básni: Monolog o velikém spánku říká:

 

Jak vysoký tón sopránový

je dneska ráno mrazivé.

Slunko se třese a je bledé.

Dojde dnes vůbec? Asi ne.

Až bude zcela v nadhlavníku,

kde se ho nikdo nedolká,

sevře ho křeč a ono spadne

jak žlutá lidská mrtvolka.

 

Už je to dvacetčtyři hodin,

co mi tě zatkli a tys šel.

Jen zimník na sebe sis hodil

a pak ses táhle ohlížel,

tak táhle, ........

..................................

 

Tak každé tvoje slovo, gesto

navléká se na černou nit

na dlouhý růženec se splétá,

na němž tě zkusí oběsit.

A vše to samá lež je jen.

Proč - nikdo z nás se nedoví.

Z života lidí vytržen

jak pírko jsi a jsi jak pírko

lehký pro jejich svědomí.

.......................................

........................................

 

Možná, že dcera uvěří jim

a pyšně odřekne se tě

a pak už jenom já ti zbudu

samotna, sama na světě

.........................................

..........................................

Ta země, viď, je zlá a vzteklá.

Ale z té země studené

ční tajná hora, v které čekám

a schovávám v ni pro tebe

všechno z čeho tě propustili,

všechno z čeho jsi vysvlečen:

tvou poctivost i štít tvůj bílý,

tvůj starý o svobodě sen,

.......................................

.......................................

 

       Jak vzdálená i blízká je doba ve které vznikly tyto verše. Kolik arogance muselo projít lidskými osudy, aby se staly potřebnými. Kolik však muselo být i bezejmenných a odvážných, aby tento výkřik nebyl zardoušen již v samém počátku. Bylo by naivní se domnívat, že tento, po věky trvající zápas, skončil nebo že byl vymezen pouze určitými ideologiemi.

Bože, jak jsou naivní soudy, zdánlivě zasvěcených, ať už o poezii, o literatuře nebo životě vůbec. Nic skutečně významného nevzniká z libovůle básníka. Vždyť životy téměř všech skutečně významných, jsou osobními křížovými cestami. Sehrály a sehrávají svou úlohu v čase své výpovědi, v čase, kdy fyzické tělo slábne a hlas se ztišuje, ale i v čase, kdy už předaly svou štafetu budoucnosti.

           K smutku jejich soudců lze směle prohlásit, že na rozdíl od nich jsou inspirací i posilou nových čekatelů, kteří jednou ten naivní sen o skutečné svobodě převedou přes návrší Golgoty, pokácí modly stojící při našich cestách a řeknou ano, zemi lidí i životu, v jeho velikosti a úplnosti.

 

 

Milan Kundera    Monology

Odpovědný redaktor Josef Rumler

Československý spisovatel 1965

Vydání třetí

Náklad 15.000 výtisků