Miloš Kopecký  - JÁ

        Ten titulek poněkud svádí k doměnce o nadměrném sebevědomí autora. Opak je pravdou. Vždyť každý kdo je schopen, při vší kritičnosti k okolí, udělat ten nejhlavnější terč ze sebe sama, vítězí nejen nad velikášstvím, ale i nad malicherností. Je úžasné jestliže se v jedné osobě spojí vícero uměleckých talentů, které si vzájemně nekonkurují, ale naopak se doplňují.

         Miloš Kopecký byl nejen skvělý herec, ale i skvělý vypravěč, brilantní glosátor lidských povah a statečný  člověk.

          Dovedu si představit, že přinejmenším proti poslednímu z tvrzení se může ozvat nesouhlasné mručení. No, konečně proč ne, v Čechách se nesouhlasně mručí proti kde čemu. Generálů po ukončených bitvách máme nadprodukci, ale málokterý z nich si uvědomuje, že jakékoliv závěry postrádající nadhled jsou pouze bublinami páchnoucí stoky.

           Kopeckého kniha začíná kapitolkami vzpomínek. Snad jen úryvek jedné z nich.  Jmenuje se Naposledy s maminkou a popisuje její odchod k transportu směřujícímu do Osvětimi:

„ Šel jsem maminku vyprovodit. Obsílka svolávala „vyvolené“ do areálu u Veletržního paláce. Když jsme vyšli před dům, kdekdo zmizel. Hokynář odnaproti, u něhož matka léta nakupovala a který jí poníženě, více než ji bylo milo, říkal.... jak si račte milostivá paní...,  zapadnul do hlubiny svého krámku, uzenář a řezník se kamsi zdejchli, hostinský zmizel. Nikdo nechtěl nic vidět, být svědkem, ani pozdravit, ani pokynout, třebas jen pohledem zcela neznatelně. Kdo ví, třeba měli příliš citlivé české nervy. Nastoupili jsme do posledního vagonu tramvaje – pouze v něm směli

židé cestovat – a dojeli k Veletržnímu paláci. Vzpomínám, že jsem necítil vůbec nic, jako v omámení. Maminka mlčela a mně třeštila hlava. Beze slova jsme se políbili a já se díval na matčinu vzdalující se postavu s batohem, jak pomalu, podobna stínu, kráčí do širokých vrat, aby splynula s ostatními stíny.  Neboť tady byla sběrna odsouzených“. 

           Uvedená vzpomínka z raného dětství je pro knihu poněkud atypická. Všechny další rány osudu již komentuje s humorem a nadhledem. A o tom, že jich nebylo málo svědčí i připojené poznámky jeho přítele, ošetřujícího lékaře.

              Ani projevům obdivu a úcty se kniha nevyhýbá. Pravda, jsou převážně v podobě nekrologů, ale i zde je drtivá převaha upřímnosti nad zdvořilou povinností okomentovat uzavřený život a dílo.

Nepatřím právě k obdivovatelům knih složených ze vzpomínek na herce, ale Kopeckého „Já“ patří k těm nemnoha, které mají čestné místo v mé knihovničce 

               Nebudu zde vyjmenovávat názvy oddílů, kapitol a povídek. Některé z próz je možné si v autentické podobě vyslechnout z gramofonových záznamů, které jak předpokládám, přešly i do technicky pokročilejší elektronické  podoby. Tam ve spojení s hlasem vás nejen rozesmějí, ale i okouzlí vtipem, chápavou znalostí života i zastřenou něhou.

                Na závěr si dovoluji ocitovat z kapitoly „Poznamenán ohněm“ popisující peripetie jeho duševních stavů. Zde lékař hovoří o svém dlouholetém příteli a pacientovi, aby své faktografické poznámky uzavřel slovy:

                „Miloš Kopecký byla pozoruhodná, mimořádně vyhraněná osobnost, jevištní i filmový fenomen, celoživotní bojovník se smrtí. Jako málokdo miloval život, zábavu a ženy. Obdivoval velikány umění, vědy a filosofie. Byl moudrý. Sladkobolně a s onou věkovitým utrpením vykovanou hrdostí prožíval své neúplné židovství.

                 V utrpení Miloše kopeckého se naplnil odkaz pronásledované rasy a věky prorostlého genetického zatížení, úděl velikého ducha a osud českého umělce, jenž na křižovatce Evropy prožil střet téměř všech kulturních a politických epoch dvacátého století.  Slyším ho, jak si v dálce ve větru recituje spolu s Williamem Styronem Danteho verše:

                                     Kde v půli života je se svou poutí

                                     procházet musel jsem tak temným lesem,

                                     že pravý směr jsem nemoh uhodnouti.     

                                     /Ač není mezi námi, i pro Miloše Kopeckého musí přece platit dovětek/

                                     Tu vyšli jsme a spatřili jsme hvězdy.                   /překl. O. F. Babler/ 

 Miloš Kopecký  -  JÁ

 /Soukromý život Miloše Kopeckého/

 Uspořádal Pavel Kovář

 Vydalo nakl. Eminent 1996

 Vydání 1.

  Náklad neuveden