Láska za časů cholery

        Celý dlouhý život se všemi přísliby a zvraty je zachycen v románovém příběhu napsaném stárnoucím mužem a skvělým autorem, který důvěrně zná prostředí děje, epizodní postavy i vnitřní svět hlavních hrdinů.

      Přestože je tento Marquezuv román přiřazován k lehčímu žánru, / v latinské americe růžový román, obdoba naši červené knihovny/ nenaleznete v něm nic plytkého a vykonstruovaného. Florentino Ariza potkává svou životní lásku Fermínu Diazovou v době počínající dospělosti. On pochází z bezvýznamné a nemajetné rodiny, zatímco ona stojí na opačných příčkách společenského žebříčku.

Mohli bychom říci, že se jedná o banální příběh.

Ano, to zdánlivě obehrané téma může tak na okamžik působit. Marquez je však čarodějem slova a strážcem lidských srdcí.  Vypráví příběh v mládí nenaplněné lásky a pozvolna jej přibližuje velmi vzdáleným okamžikům které po jedenapadesáti letech, devíti měsících a čtyřech dnech nabídnou novou příležitost.

       Mnoho se v životech obou hlavních postav změnilo. Florentino Ariza se z nemajetného mladíčka stal majitelem paroplavební společnosti a Fermina Diazová je po půl století tvajícím manželství vdovou, u které se předpokládá, že chce už pouze v klidu dožít své dny.

Když však nahlédneme do myšlenek a pocitů dvou hlavních románových postav s údivem můžeme pozorovat, že v srdcích, téměř osmdesátiletých lidí stále ještě přežívá onen dávný a časem překrytý cit. Pro Fermínu je poněkud rozechvělou zvědavostí, zatímco Florentino jim žije jako trvalou a nikdy nenaplněnou touhou.

Když později mluví o svém životě a říká, že si zachoval až do pozdního věku panictví,

nelže, přestože jeho náručí prošly stovky žen.

                                                     Myslíte, že to není možné?

Vždyť každá chvíle je jiná, každý vztah je jiný a existuje jen málo lásek,  které lze srovnávat a postavit vedle sebe.

 Jeho láska nejen přetrvala neuvěřitelně dlouhou dobu, ale ve svém finále se dokonale prolamuje barierami času.

Osmidenní plavba lodí zmnožuje a přetváří všechno co zbývá z jejich životů.

Co by řeklo mladé děvče kdyby před svým milým odložila šat?

Možná nic, možná by se usmívala, možná by byla v rozpacích. Fermina řekne jen: Nedívej se!

A když se zeptá proč? , odpoví: Protože se ti to nebude líbit.

           Existuje ale pouze estetika pohledu? Nevnímáme i jiným na formách nezávislým zrakem?

Trvá jen krátkou dobu a jejich optika promění svět kolem, promění sen v naplněnou touhu a neúprosný čas zažene kamsi do hlubokého podpalubí.
         Osm dní na takovouto plavbu je však příliš málo.  A tak Florentino požádá kapitána ať vytáhne na stěžeň vlajku signalizující že je na lodi cholera. To je pro svět kolem znamením, že loď nikoho nepřibírá a její plavba trvá až do vymizení nemoci.

Kdesi uvnitř knihy ze zableskne úvaha, že cholera i láska mají stejnou sílu, stejný průběh, a přestože to slovy zůstává nedořečeno, že i stejně končí.

Co však z bezradností kapitana, poctivého zaměstnance paropalavební společnosti?

A tehdy Florentino z pozice nadřízeného určí: „Poplujeme pořád rovně, rovně, rovně až do La Darady.“

„To myslíte vážně?“, ptá se kapitán.

„Co jsem na světě,“ odpovídá Florentino Ariza, „ neřekl jsem nic, co bych vážně nemyslel“

A zde je závěrečné poselství příběhu.

       Kapitán pohlédl na Ferminu Dazovou a spatřil na jejich řasách první odlesky zimního jíní. Potom pohlédl na Florentina Arizu, spatřil v něm jeho nezdolnou rozhodnost, jeho neohroženou lásku, a s bázní pojal podezření, že je to život, spíše než smrt, co nemá hranic.

„ A jak dlouho myslíte, že se takhle můžeme plavit sem a tam od čerta k ďáblu?“ zeptal se ho.

Forentino Ariza měl odpověď připravenou třiapadesát let, sedm měsíců a jedenáct dní včetně nocí.

„ Celý život,“ řekl.

Těmito slovy končí děj knihy, končí magický realismus Gabriela Garcia Marqueze, končí latinskoamerický růžový román, ale ono: „ neřekl jsem nic co bych vážně nemyslel“ jde dál svou cestou otevřenou zázrakům.    

Gabriel García Marquez - Láska za časů cholery

Ze španělského originálu přeložila Blanka Stárková

Vydal Odeon  Praha 1988

Odpovědný redaktor Miloš Novák

Vydání první

Náklad 92.000 výtisků