Já se tam vrátím  - František Halas

      Až jednou na velikém sněmu ptačím v čase mezi skřivánkem a sovou bude jednohlasně přištěbetáno jaro, já se tam vrátím!  Zatím vábím a chytám na vějičky slov pěknost toho všeho tam u nás , ať se chytí co se chytí. Ty můj kraji, ty mé bezpečí, ty má zatvrzelosti, ty má věčnosti. Tvá hlína mnuta v prstech, voní po zetlelých vlasech dávno pohřbených tkalcovských dědů a bab a je přísadou mé krve.. Ty můj kraji! Jsi tam, kde Vysočina nabírá dech a pole skládají slib chudoby..

      Takovými  slovy začíná neveršovaná báseň Františka Halase vydaná mimo jiné i v krajském nakladatelství nevelkého města.  Přihlašuji se k ní z  Českomoravské vysočiny, i když z jiného času i z jinak nastavených společenských hodnot.

       Bylo by asi pošetilé snažit se propagovat natolik známého autora i tak stěžejní text.

Chtěl bych však touto ukázkou připomenout nejen básníka, ale i nakladatelskou pečlivost a zaujetí. Předpokládám, že kniha „ Já se tam vrátím „ vyšla krátce před zánikem zmíněného nakladatelství.

       Pokus o nový návrat a nové vzepětí proběhlo kolem roku 1968. Pamatuji velmi živě maličký obchůdek v ulici ústící do náměstí, kde spíše než na očích, ale tím přitažlivěji, bylo možné získat knihy z místní obnovené i jinde se formující produkce. Bylo obtížné projít kolem, nevyprázdnit peněženku a nenaplnit tašku. Havlíčkobrodské nakladatelství, edice Váhy při Mladé Frontě, českobudějovická Růže i jiné nakladatelské domy. Stovky odvážných činů, stovky odvážných lidí. Jejich jména snad objevíte v tiráži knih, ale ani náhodou mezi řadami oceněných. A snad je to tak i dobře, vždyť oni neusilovali o svůj věhlas, ale o skutečnou paměť národa a kulturního světa.

        I tato snaha byla v hlavním proudu zmařena i když zcela nezanikla nikdy. Poznal jsem mnoho skvělých lidí, kteří jako příslušníci neviditelného řádu bojovali své hrdinské bitvy o smysl a přirozený vývoj. Protože byli lidmi, byli mnohdy nedokonalí v detailech vlastních životů, ale jejich směřování vzhůru tím zůstalo většinou nedotčeno.

          Vraťme se však k slovům básníka, která vložil do závěru knihy. Slova, která jsou nadějí, přísahou i závazkem:

Už aby bylo po tom pekelcování  místy kam nepatřím. Ať svítí světla milovaných chalup, ne jako bóje v dálce, ale betlémsky radostně a vytrvale. Všechny cesty vedou do Kunštátu, do Zboňku a do Rozseče. Hraničniky zarazilo dětství. Toho skřípání kol na cestách křižujících se v mém srdci!

      Ať si jen země letí do prázdna, ať si jen letí, jen když zbude jistota jednoho místa, místa posledního, místa jen pro hrob. Chci ho mít tam, jen tam u nás. Kdyby mi jen oči pro pláč zbyly, já se tam vrátím, já se i poslepu vrátím   /1939/ 

Vydalo Krajské nakladatelství v Havlíčkově Brodě 1957

Dřevořezy Jan Jůzl

Odpovědný redaktor Josef Čábela

Náklad 5000 výtisků

V KNHB vydání druhé