Bruce Marshall -  Starý voják neumírá

       Bruce Marshall 1899 – 1987, je starší generaci znám především zfilmovaným románem  „Už zase skáči přes kaluže“.  Přesto, když jsem si toto jméno zadal do vyhledávače, objevil jsem minimum odkazů, navíc roztroušených mezi záplavou zpráviček o současném jmenovci,

Hip – Hopovém zpěvakovi, vystupujícím pod přezdívkou Eminem. Tato nerovnost informací je snad zkreslena i před internetovou dobou ve které vycházely autorovy  knihy.

 Mimo zmíněného titulu, je zde i skvělý román z církevního prostředí s názvem „ Plná slávy „ a příběh, jehož hlavní postavou je důstojník Methuen v románu  „ Starý voják neumírá „.

      …“ Methuen už od dětských let viděl svět jako citlivě modelovaný a milovaný výtvor Boha. Proto bylo pro něho větším hříchem strhnout si strup z dosud nezhojené rány, než přepsat v inzerátu Kaledoniánské železniční společnosti „Hoteloví nosiči čekají u každého vlaku“ písmeno „č“ ve slově čekají na písmeno „h“ , protože stržený strup přidělával Bohu práci s hojením. A když ležel v noci v posteli, naslouchal klapotu koňských kopyt venku na ulici a pozoroval stříbrný odlesk kočárových lamp jak se sune po stropě,  vůbec se nebál, protože věděl, že také tmu udělal Ježíš.

          Methuen je zvláštní dítě a později v dospělosti zvláštní člověk. Z vnějšího pohledu smolař. Snad je to částečně způsobeno i oním nedostatkem strachu. Už v době studia se zastane slabšího spolužáka, který je vystaven šikaně. V nerovném souboji zvítězí, ale získá si celoživotního nepřítele.

           Během důstojnické služby v armádě se s tímto svým dávným soupeřem setkává. Nadřízený Harmistone má téměř vždy navrch. Slizská namyšlenost s neschopností odpouštět,

/ i kdyby nebylo co/ si pokaždé najde příležitost čím a jak se pomstít. Příběh se odehrává v nábězích k první světové válce a končí v dozvucích války, které se říká druhá světová.

        Střetů s Harmistonem a jemu podobnými je nespočet. Zasáhnou do rozpadajícího se manželství i do kariérního postupu. On však tyto útoky velkoryse přehlíží a nevyužije ani prokazatelného případu, kdy by mohl svého protivníka zničit a prokázat svou pravdu.

            A tak plukovník Methuen neodchází do výslužby jako generálmajor, ale jako karikatura sebe sama.

          Přítel se kterým v posledních řádcích knihy promlouvá, mu ukazuje noviny naplněné bezvýznamnostmi z kterých se skládá budoucí věčný mír.  Dotyčný říká:

„Tohle nakonec zbude z toho vašeho nejsvětějšího ideálu. Ideály se prostě nevyplácejí“.

 A Methuen mu odpovídá :“ Myslíte, že jsou kvůli tomu aby se vyplácely“?

           Zbývá ještě několik vět rozhovoru, ale touto otázkou v podstatě končí příběh muže,

který ač zdánlivě zklamal mnohé, nikdy nezklamal sám sebe.

          Ještě snad malý dodatek, který až tak nesouvisí s dějem románu. I když možná i mimo uzavřený příběh mluví o podobné odvaze. V tiráži knihy je jako překladatelka uvedena Eva Kondrysová. Skutečnými překladateli, a to nejen této knihy, byl český novinář a reportér Karel Kyncl se svou manželkou Jiřinou. V té době již několik let žili v emigraci a jejich přínos českému myšlení zprostředkovávali anonymní kolegové žijící v Praze. Bez tohoto drobného klamu, by kniha pravděpodobně nevyšla.   I tato záležitost mi souzní s příběhem.

        Starý voják skutečně neumírá. Jen si občas jiní, méně odvážní,  přivlastní jeho zásluhy a zkreslí skutečnost. Co to však znamená tam, kde dílo bylo dokončeno.

Bruce Marshall – Starý voják neumírá

Přeložila Eva Kondrysová

Náklad neuveden

Vydání 1.

Nakladatelství Vyšehrad

Praha 1973