Úvahy o některých současnících

           Autoři devatenáctého století, kterým se dostalo označení „ Prokletí básníci“, v nás vzbuzují představu extravagantních bohémů vysedávajících v Pařížských barech buď ve společnosti sobě podobných, stejně lehkomyslných nebo ve společnosti dam nevalné pověsti se kterými prolévají hrdlo vínem či usrkávají absint.

Je to pravda či legenda, kterou si jako jednou z romantických škatulek usnadňujeme vlastní třídění, ať už je skutečnost jakákoliv.

Charles Baudelaire se narodil roku 1821 a zemřel ve svých čtyřiceti šesti letech roku 1867.

Literární veřejnosti je znám jako autor sbírky „Květy zla“ , s kterou je spojeno i několik útočných žalob a cenzurních zásahů. Méně známá je další činnost překladatelská a umělecky publicistická. Chatrné zdraví, neutěšená finanční situace a další nepříznivé vlivy se stávají břemenem, které brzdí autorovy ambice. Částečný přehled osobních údajů je možné objevit na internetu pod heslem „ Charles Baudelaire - Život v datech“

         Tomu, abych vnímal tohoto autora pouze jako bohéma pronásledovaného těžkým osudem, se však příčí další téměř neznámé dílo vznikající celoživotně jako mozaika autorova vymezeného času.  V roce 1968 vydal Odeon knihu s názvem „Úvahy o některých současnících“. Autorem je Charles Baudelaire.

„Úvahy o některých současnících“ obsahují více než šest set stran a v jejich podtitulu je vepsáno: Paměti, korespondence, dokumenty. Na přebal knihy vložili vydavatelé kratičkou předsuvku:

„Bývá údělem geniálních tvůrců, že jsou v našich myslích vytrženi z dobového kontextu a stávají se příliš osamělým monumentem. Pokud by tomu tak bylo u Baudelaira, od jehož Květů zla počítáme francouzskou poezii, přesvědčí nás soubor jeho literárně kritických a výtvarných statí „Úvahy o některých současnících“ o opaku.  Baudelaire v nich žije problematikou své doby, její kulturou, úzkostně promýšlí i její problémy morální. Někde je jí poplatný a jinde ji přerůstá, ale vždy dýchá její atmosféru. A nejde v jeho teoretických statích jen o estetický systém, o stanovisko k té či oné knize, k tomu nebo onomu spisovateli nebo malíři. To je jen jedna strana mince. Druhou je to, jak střetávání jeho názorů a tvůrčí zkušenosti poznamenává stati a vytváří i v nich jímavou stopu Baudelairova životního údělu. Jak z nich vyrůstá osobnost veliká, ale veskrze lidská a svými rozpory i touhou po jejich překonání naší době stále blízká.“

Téměř stopadesát let, které uplynuly od vzniku jednotlivých statí, jsou dostatečnou dobou, aby odklidila veliké množství jmen v dávno minulé době významných, či vytvářejících dobový folklor. Ale i tímto je kniha zajímavá. Za sítem času lze objevit i cosi jako historickou spravedlnost. Hlasy obdařené jen vnější razancí, kterým chybí křídla, přes tuto propast nepřeletí. Zatímco jiní, a zde mohu odkázat na autorovy překlady a články, které mají v záhlaví jméno Edgar Alan Poe, ale i další jména, útočí na dobové kritiky a moralisty slovy plnými vášně.

O této knížce se zmiňuji, jak už je řečeno v úvodním odstavci textu, pro alespoň částečnou nápravu zkreslujícího pohledu, který si občas necháváme vnutit, ale občas jej z pohodlnosti i sami přijímáme. V pozadí je však i cosi podstatnějšího. Nechť se laskavý čtenář zamyslí, čím je zapříčiněna dlouhověkost jedněch a jepičí sláva druhých. Dle mého neškoleného pohledu je to umělcův přístup k sobě samému. Ten, který slouží své popularitě a prospěchu, bývá po čase shledán lehkým. Ten však, který proroste s hlínou země, s jejími problémy, radostmi ale i bolestmi a promění vlastní ego v její nesmrtelnou podstatu a zodpovědnost, stává se spolu s ní nesmrtelným.

Charles Baudelaire

Úvahy o některých současnících

k vydání připravil Jan Vladislav

Vydal Odeon Praha 1968

Náklad 3000 výtisků

Vydání 1.