MYŠLENÍ  DĚJ  NEZNÁMÝ.

        Před více než třiceti lety vyšla stejnojmenná kniha s populárně vědeckým obsahem. Autor, Vladimír Levi, v její předmluvě píše:

Všechny, i ty nejabstraktnější vědy, se nás nějak týkají. A ne-li dnes, zasáhnou do našeho života určitě zítra. V tom, nakolik s nimi přicházíme do syku, existuje však určitá hierarchie. Nejbližší je nám věda o člověku. A na člověku zase není nic důležitějšího než mozek.

     Vladimír Levi, ruský psychiatr, vydal ve své době několik titulů. Mimo zmiňovaného „Myšlení děj neznámý /1974/:, to jsou: Umění jednat s lidmi /1980/, Já a my 1976, Umění sebevlády /1981/ a Problematické dítě aneb Umění být druhým /1990/. Některé z těchto titulů znám, o jiných jsem získal základní informace ve vyhledávači. Zda po poslední česky vydané knize následovaly ještě další v Leviho rodném jazyce, nevím. V každém případě jeho způsob převedení odborných poznatků do řeči srozumitelné i laickému pozornému čtenáři je obdivuhodný.

V první kapitole knihy jsou popsány experimenty s elektrodami zavedenými do mozků pokusných zvířat. Pocity ráje a pekla lze uměle vyvolat, pracovat s nimi, vytvořit závislost či děs, posílit životaschopnost nebo ji totálně zdevastovat. Stačí drobný elektrický impuls a všechno je jinak.

Experimenty prováděné touto metodou na lidech popsány nejsou, i když nepochybuji o jejich existenci v laboratořích civilní vědě nepřístupných.

          Obsahem další kapitoly jsou haluciogeny, od těch historicky vzdálených až po nejmodernější a nejúčinější. Zde je již přítomnost člověka, jako zkoumaného objektu, nezbytná. Jedině člověk dokáže popsat a případně nakreslit tvar svých vjemů během experimentu. Vyskytují se zde klinické případy náhodného požití neznámé látky, historicky doložené případy skupinového ovlivnění i laboratorní pokusy s vybranými dobrovolníky. Za zmínku stojí i vysledování rituálních obřadů indiánských šamanů a obdobných seskupení v různých částech světa.

      V dalších částech knihy se již dostáváme od experimentů a pozorování k praktické aplikaci práce s lidskou myslí. Zde bych pro názornost uvedl názvy témat z dalších kapitol, například: O morálním působení a o tom, kolik paměti stačí rozumu. Mozková ozvěna. Klady a zápory vytěsňování. Hypnóza bez hypnózy. Umění naděje. Překonat jednosměrnost.  O nespokojenosti se sebou. Přesvědčit sám sebe. Napodobovat sám sebe. Ještě jednou o genialitě. Kolik pravidel potřebujeme?

    V pozadí úvah o lidském mozku, způsobech myšlení a možnostech ovlivnění lidského chování stojí ještě jedna otázka, která v čase jejich napsání, mohla zaznít pouze spekulativně.

Tou otázkou je posun do vzdálené budoucnosti zhruba pětatřiceti až čtyřiceti let v kterém se nacházíme právě teď.

  Kam jsme, jako svět, došly v poznání veřejnosti přístupném i v poznání shromažďovaném v laboratořích, odkud jen sporadicky uniknou informace do odborného tisku a vědecké literatury.

Odpověď na tuto otázku asi v úplnosti nikdy nezískáme. Vždyť lidské poznání je v neustálém pohybu a jeho výsledky mohou sloužit jak dobrým, tak špatným cílům.

        V každém případě stojí za to si knihy Vladimíra Leviho přečíst. Jsou zhuštěným souborem informací o našem individuálním mikrosvětě, o mozku, řešícím miliony operací od našeho zrození až do našeho posledního vydechnutí, ale i dobrodružnou četbou srovnatelnou svým vypravěčským umem s dobře napsanou beletrií.   

Vladimír Levi - Myšlení děj neznámý

z ruského originálu přeložila RSDr. Olga Gabašová

Vydala Mladá fronta

Odpovědná redaktorka Drahomíra Vejdělková

Náklad 19.000 výtisků

Vydání první

Praha 1974