John Wyndham  -  Den trifidů

     „ Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to středa, a všechno kolem připomíná neděli, začnete tušit, že něco není v pořádku“.

      Těmito slovy komentuje hlavní postava románu své pocity v den, kdy mu nemocniční personál má sundat obvaz z očí.

       Jeho dočasná slepota ho však uchránila od slepoty nezvratné. Během předcházející noci se stalo něco závažného. Něco, o čem ještě neví. Čas utíká, ale nikdo nepřichází. Nakonec se rozhodne a opatrně odstraní tu clonu mezi sebou a světem.

       Když jsem před dávnými lety přečetl román „Den trifidů“, byl jsem nadšen. Zaujala mne autorova fantazie i stavba příběhu. Ta obludnost rostlin nepřipoutaných k zemi, mutace jejíž původ zůstává zahalen tajemstvím. Meteorický roj, který byl možná vyvolán rozpadem komety, ale možná, což je pravděpodobnější, selháním vojenských satelitů střežících ideologické hrozby nepřátel.Děsivá neurčitost úderu, kterému čelí malé skupinky nezasažených a rozsudek smrti nad téměř všemi, kteří s obdivem pozorovali fascinující ohňostroj.

      Svět oslepl a v  podobě, která je vlastní dvacátému století, spěje ke svému zániku. Ještě nějaký čas budou skupiny slepců žít z nahromaděných zásob než je nepřátelské prostředí, jedovatí trifidi a šířící se infekce, nevymaží z tváře světa

         Následuje boj o přežití a v lepším případě i o vizi jakési budoucnosti.

         Při současném čtení, s odstupem let a s nasbíranými zkušenostmi, vnímám i méně zřetelnou část. Část která je pozadím děje od samého začátku do nedopovězeného konce.

Vždyť konec příběhu je jen dalším útěkem, dalším hledáním a další zamlženou nadějí.

         To pozadí o němž hovořím, je neuvěřitelná křehkost slupky, která drží pohromadě morálku a civilizační pravidla, nastolená v určitém čase a v dané organizaci společenského života.

          Může být soucit hrozbou? Jsou malé skupiny s nedostatečným intelektuálním zázemím schopny obnovit civilizaci? Existuje zbraň, která by zastavila agresi

zrůdných rostlin, které se pozvolna zmocňují planety?

           Otázky, které si dnes pokládám jsou možná staré jak svět. Vždy stejně nalehavé a vždy zodpovězené tendenčním způsobem. Některé odpovědi vedou

k společenskému rozkladu, jiné k nesmyslné krutosti, některé jsou jen odkladem rozhodnutí. Někde mezi nimi je však ta jedině správná odpověď pro jedinečnost určité chvíle.

            Ale tázavý čas neúprosně odtikává. Pokud neobjevíme správné řešení, může se stát, že zmizí svět otázek i svět odpovědí a zůstane jen chaotické bujení nového začátku.

  A není vůbec jisté, jestli je člověk jedinou nejvyšší možností organizovaného života. 

John Wyndham – Den trifidů

Přeložil Jaroslav Kořán

Vydala Mladá fronta 1977

Vydání druhé

Náklad 100 000 výtisků