451 stupňů Fahrenheita  -  Ray Bradbury

                   451 stupňů Fahrenheita je teplotou, při které se vznítí papír a hoří. Toto číslo mají na svých služebních odznacích požárníci. Ti požárníci, kteří již dávno požáry nelikvidují, ale zakládají. Jeden z nich, Montág, se dopustil zločinu. Nejtěžšího zločinu, který nelze ospravedlnit. Přestože bylo jeho profesní povinností knihy pálit, on se odhodlal je ukrýt a číst.

       Stačil pocit samoty ve světě telestěn nahrazujících lidskou řeč, otřes v soukromém životě, chvilkové znejistění aby se ten, který byl pozvolna formován v nemyslící součástku společenské mašinérie, stal opět člověkem. Tato změna byla v první chvíli více zvědavostí než vzpourou. Společnost, která odmítne pochybnosti, však takový manévr neodpouští.

         Vždyť knihy kladou otázky, matou mysl a zpochybňují hypnotický běh času. Naopak společenský útěk do samoty je stvrzenkou občanské loajality. Osamocení jednotlivci nediskutují, přehlíží narůstající agresivitu a zakrývají si oči před doutnajícími sopkami pod technicky dokonalou vizáží města. Ani o příčinách války ke které se schyluje není proč přemýšlet. Montág začíná hledat ty, kteří pochybují. Cítí, že svět ve kterém doposud žil, je vytěsňuje a likviduje. Je vůbec možné, že všechno někdy vypadalo jinak? Možná současnost přepisuje historii?

Odtud je však už jenom krůček k otevřené vzpouře.  Kde ale hledat odpovědi?

       Je zde člověk kterému se snad dá věřit. Fábera, dávno nezaměstnaný profesor. Jako spojenec je však k pohledání.  Chce Montága uchránit před konfliktem, ale nechtěně v něm probudí touhu vykřičet nahromaděnou nespokojenost. Po návratu domů pohár přeteče. Před manželkou a jejími přítelkyněmi vytáhne knihu a začne recitovat verše. Samozřejmě, že vzbudí nevoli, kterou si žádná z nich nenechá pro sebe. Vždyť je to tak snadné a samozřejmé. Stačí zvednout telefon. Ani jméno není nutné uvádět. Správný občan může zůstat anonymní.

      Obraz se na pár chvil přesune na stanici požárníků, kde odpočívá mechanický oř schopný vysledovat kohokoliv, kdo je označen za zločince. Kolegové z čety hrají karty a čekají na signál k výjezdu. Nemusí čekat dlouho.

       Příběh vrcholí když se Montág v zásahovém voze objeví na prahu vlastního domu. Ano, sem byla jednotka zavolána společnicemi jeho ženy i samotnou manželkou.

        Zkáza domu ani hrozba zatčením se Montága nedotkne. Velitel však zjistí, že jeho již bývalý kolega, s kýmsi komunikuje. Objev elektronického spojení s varovnými radami profesora okomentuje: Tak ono vás je víc!

        V tu chvíli obrací vzbouřený požárník plamenomet proti svému veliteli. Ten, jak se zdá, kašle na hrozbu ohně a spíše provokuje. Ve chvíli, kdy z něj zůstane zuhelnatělý škvarek, si Montág pomyslí: Proboha, vždyť on chtěl zemřít.

      Následuje útěk a honička ve stylu akčních filmů. Nad městem krouží helikoptéry a televize v přímém přenosu přináší záběry z ulic. Mechanický oř se svou smrtící injekcí je blízko. Zbývá jediná naděje. Matení pachových stop a řeka.

 Když ji u starého železničního mostu Montág překoná, je zachráněn. Tam venku v lesích může se skupinou psanců dál sledovat přenos i fingované dopadení. Že byl místo něj obětován náhodný pozdní chodec? Komu to vadí?

 Režií připravené spravedlnosti bylo v přímém přenosu učiněno zadost.

        Svět zde za řekou je jiný. Zde žijí knihy. Ne ty spálené papírové. Zde žijí slova knih uchované v mozcích lidí. Ti lidé nosí jejich jména. Je zde Shakespeare, řečtí filosofové i knihy napsané v letech, kdy se to ještě smělo.. Téměř každý nosí ve své paměti jejich sežehnuté kapitoly.

       Třeba se jednou svět změní. Třeba je ještě někdy budou lidé potřebovat.

Alespoň tyto skupiny nepřizpůsobivých psanců si myslí, že by k tomu mohlo dojít.

451 stupňů Fahrenheita  Ray Bradbury

přeložila Jarmila Emerová a Josef Škvorecký

Vydalo nakladatelství Svoboda 1970

Vydání 2 /ve Svobodě 1/

Náklad neuveden