VZESTUP  ČLOVĚKA

Encyklopedií na téma vývoje lidské civilizace a lidského poznání bylo jistě napsáno nekonečné množství. Málokterá však hovoří tak živým jazykem a současně otevírá tolik otázek. Její autor, Jakob Bronowski  1908 – 1974, začínal jako matematik, aby se později stal i odborníkem v oblasti biologie člověka. Ve velikém, téměř dobrodružném oblouku, se autorovi zdařilo nejen popsat některé z vývojových křižovatek, ale nastínit i logiku budoucího směřování.. Stručná kapitola s prehistorie člověka s názvem: Nižší než andělé,

je prologem ve kterém autor říká: Budu-li sledovat klíčové okamžiky a návaznosti kultur, půjde mi o obecný, nikoli přísně chronologický sled, protože mě především poutá historie lidského ducha rozvíjejícího postupně svá nadání. Ukáži kořeny myšlení, zejména vědeckého myšlení, ve schopnostech, kterými příroda člověka vybavila a učinila ho jedinečným mezi tvory.

       V kapitole „ Plody čtvera ročních období „  je zlom. Z kočovníka se stává zemědělec.

Tuto proměnu nazývá autor největším skokem, který člověk učinil. Vždyť civilizace na pochodu vzniknout nemůže. A hlavně nemůže mít své kořeny a své pokračování. Od této chvíle se datují známé dějiny, neboť sepětím s konkrétním místem, popsané v kapitole „Struktura kamene“, pozvolna končí čas ústního předávání a pouze rodové paměti. Od tohoto okamžiku se začínají odvíjet dějiny vzniku i zániku říší. Říší, čím dál mocnějších a sebevědomějších, říší, budujících své paláce, chrámy, ale i vlastní hierarchii.

       Kapitoly „ Skrytá struktura, Hudba sfér, Vznešený orloj, Dobývání síly“, nás provedou středověkem až k počátkům období, které nazýváme průmyslovou revolucí. Rozkvět islámu v závěru prvního tisíciletí přináší arabské číslice, používání nuly, rozvoj astronomie a dalších věd. Stejně však jako katolická Evropa později naráží na svá tabu a prohrává v evolučních zápasech. Katolická  Evropa, se stává Evropou křesťanskou, když pod tlakem Římské hierarchie opírající se o inkvizici vyhání vědce a umělce do protestantských zemí.

       V kapitolách „ Stupně stvoření, Svět v nitru světa, Stupně poznání či jistota a Generace za generací“, jsme již téměř v současnosti. Vždyť čím je 150 let v řadě tisíciletí?

I sebevědomí vědy je zde podmíněno stupni poznání. Žádný objev není definitivní, žádná teorie nemá záruku věčné platnosti. Civilizace a její dnešní struktura je podmíněná sílou svého intelektu, vše ostatní jsou chiméry.

        V závěrečné kapitole „Dlouhé dětství“,  se autor přiznává ke skepsi nad ztrátou odvahy a elánu v západním světě. Nepopírá však svůj optimismus stranící budoucnosti člověka.

Zde jsou jeho slova: „ Člověk bude stoupat dál, ale jeho vzestup možná nepovede západní civilizace, jak ji známe. Teď právě jsme na vahách dějin. Budeme-li shledáni lehkými, vykoná příští krok někdo jiný“ „ Neučiníme-li sami příští krok na žebříčku vzestupu člověka, vykročí jiní jinde v Africe nebo v Číně. Mám se pro to rmoutit? V podstatě ne. Lidstvo má právo si změnit barvu.

Jacob Bronowski  - Vzestup člověka

Z anglického originálu přeložila Jaroslava Davidová- Moserová

Vydal Odeon 1985  Vydání 1.

Náklad 69 000 výtisků