STRUČNĚ  PODLE  ABECEDY  –  Roman Brandstaetter

      Prozaická kniha polského básníka, jejíž základ tvoří soubor minutových románů, se v originále dočkala vydání ještě za autorova života. Na můj stůl však doputovala s neuvěřitelným zpožděním. Přitom už první čtenářské setkání s básníkem, zprostředkované útlou knihou „Poražený Faust“, vyvolalo touhu napít se častěji ze studny, kterou vyhloubil.

       Jeho další texty jsem poznal už pouze v samizdatové podobě. Neuvěřitelné?

Zeměpisná vzdálenost k městu Poznani, kde žil od roku 1960 až do své smrti v roce 1987, se zdá zanedbatelná. Tehdy zanedbatelná nebyla.

      Osobně považuji Romana Brandstaettera za jednoho z největších polských básníků i když ani ve své rodné zemi nebyl takto přijat. Bože, jak velmi se provinil proti společnosti, která striktně stanovila co je košér a co nikoliv.

      Jako malý židovský chlapec zázrakem unikl koncentračnímu táboru. Jeho inspirace i přes všechny křivdy pramenila z hluboké víry v člověka Bohem stvořeného.

      Ateistickému režimu vadil svou duchovností. A církev? V katolickém Polsku, vnímají tohoto přemýšlivého žida, který konvertoval k protestantské církvi, s chladným odstupem. Zde bych uvedl drobnou ukázku s názvem:     

  Podobizna vzorného občana. 

/  Tam, kde bylo žádoucí přikyvovat, pan Nikdo přikyvoval. Tam, kde bylo nutno oponovat, oponoval. Nikdy se nedivil. Nikdy se neposmíval. Nikdy se ničeho nedomýšlel. Nikdy neměl sny. Nikdy po ničem netoužil. Nikdy nepociťoval stesk. Nikdy nehleděl úkosem. Nikdy nepřestal první tleskat. Nikdy nečetl zakázané knížky. Nikdy nečetl mezi řádky. Nikdy nedělal narážky. Nikdy nad ničím nepřemýšlel. Vždycky se choval, jako by nebyl.    Hle, podobizna vzorného občana po jakém touží od nepaměti všichni diktátoři světa.    

      Po roce 1989 se mnohé změnilo. Poznaň je za humny, množství knih lze přehazovat vidlemi, mimo cenzury peněz neexistují žádná omezení.

      I tak jsem teprve na začátku roku 2007 dohonil knihu, o které dnes píši, vydanou nakladatelstvím Cesta v roce 1998. Šest dlouhých let ležela na skladě a při zvláštnostech současné distribuce a informační vichřice, zůstávala její tichá slova mimo mé povědomí.

      Snad pouze intuitivním souběhem myšlenek mne napadlo uzavřít toto povídání jedním dalším z minutový románů.  Snad osloví i Vás:

                                  Cesta  /

Kam vede tato cesta? – zeptal se Anselm.  Nikam – pohotově odpověděl Polykarp.   -  Nikam?  Přece tady nevybudovali tak velkolepým nákladem cestu jen proto, aby vedla nikam – podivil se Anselm.    - A proč ne? – odsekl Polykarp. – Copak jsi ještě neslyšel, Anselme, o prostředcích, které jsou totožné s cíli?

Roman Brandstaetter  -  Stručně podle abecedy

Z polského originálu vybral a přeložil Emil.J. Havlíček

Vydalo nakladatelství Cesta

Brno 1998   

Náklad neuveden