Sto moderních básníků

 

        Nevím jak je tomu jinde, ale zde v Čechách, panuje názor, že básníci patří do sorty nepraktických a v běžném životě téměř nepoužitelných lidí. Podle obecně panující představy jsou osoby holdující této libůstce převážně nezodpovědní, nesystematičtí a celkově divní.

        Není bez zajímavosti, že přes tento zlehčující pohled se v mládí podstatná část populace pokusila své pocity vyjádřit ve verších. To, že se sami shledali lehkými, si nutně vyžádalo zaujetí postoje k výlevům nad kterými se v pozdějších letech téměř provinile usmívají.

        Co ale s tím? Je snadnější prohlásit že nemají ten rozevlátý charakter, že jim chybí určitý typ pomatenosti, že nejsou předurčeni k mlácení stokrát vymlácené trávy?

 Samozřejmě že je to snadnější a příjemnější než přiznat, že se jim nepodařilo zformulovat vlastní myšlenky k formální dokonalosti, že jim chybí jiskřivá fantazie a úporná snaha vybrousit každý ze svých výtvorů k vyjádření oslovujícímu druhé. 

         V letech uvolnění, která předcházela invazi spojeneckých armád do bývalého Československa, vydalo nakladatelství Československý spisovatel v edici klubu přátel poezie knihu s názvem: Sto moderních básníků.

            I když je každý podobný soubor z mnoha ohledů napadnutelný, přesto lze říci, že zde široký redakční kolektiv odvedl mimořádně poučenou práci. V logicky zřejmém, a řekl bych velmi rozumném rozhodnutí, nejsou do zmíněné stovky zařazeni čeští a slovenští básníci. Samozřejmě že mi i tak zde chybí několik jmen, ale tento časově a subjektivně vymezený výběr lze vytknout v mnohem větší míře téměř každé obdobné publikaci.

          Sto moderních básníků je kniha s dobře nastavenými parametry. V krátkosti uvádí základní data o autorech žijících a publikujících ve dvacátém století, připojuje i pár řádků z citací současníků a uvádí jednu báseň z mnohdy rozsáhlé autorovy tvorby.  Zde se lze poučit o skutečnosti, že množství není zárukou velikosti vlivu ani kvality. Jsou zde zastoupeni autoři rozsáhlého díla i autoři jediné knihy.

           Ale abych se vrátil k v úvodu presentované představě básníků jako intelektuálních mluvčích a bohémů a postavil proti ní skutečně reálné faktografie básníků jako občanů a lidí. Mezi skupinku těch žijících mimo společnost výhradně z vlastní inspirace lze snad zařadit Velemira Chlebnikova a maximálně dva, tři další. U ostatních je zřejmá systematická pracovitost přesahující běžná měřítka i úporná snaha o porozumění světu, který je obklopuje.

             Ještě jeden blud provázející lidské společenství bych rád prostřednictvím této knihy rád vyvrátil nebo přinejmenším zpochybnil. Je to blud neustále hrozící katastrofy, která je vždy jakoby konečná, ale fakticky se nikdy a nikde, i přes hory nesmírných lidských ztrát a obětí, reálně neuskutečnila.

              Zde bych použil verše řeckého básníka Konstantinose Kavafise, autora již za svého života věhlasného, jehož jediná kniha veršů vyšla poprvé až dva roky po autorově smrti.

 

Báseň se jmenuje:   

 

    

        V očekávání barbarů

 

 

Na co čekáme shromážděni na náměstí?

 

Barbaři mají dnes přijít

 

Proč taková nečinnost v senátě?

Jak to, že senátoři zasedají a nevydávají zákony?

 

Protože dneska barbaři přijdou.

Tak jaké zákony by senátoři chystali?

Jakmile barbaři přijdou, sami budou zákony dávat.

 

Proč vstal náš císař tak časně ráno

a zasedl ve městě před hlavní branou

na trůn, slavnostně, s korunou na hlavě?

 

Protože dneska barbaři přijdou.

A císař čeká, aby přijal

jejich vojevůdce. Dokonce chystá se

předat mu pergamen. Jsou na něm

vepsána veliká jména a veliké tituly.

 

Proč naši dva konzulové a prétoři

přišli dnes v rudých tógách bohatě vyšívaných?

Proč mají na rukou náramky s tolika ametysty

a prsteny s jasnými, třpytnými smaragdy?

Proč dnes drží v rukou vzácné hole

nádherně tepané stříbrem a zlatem?

 

Protože dneska barbaři přijdou.

A takové věci barbary oslňují.

 

Proč nepřicházejí důstojní rétoři jako obvykle

deklamovati řeči,  povědět své?

 

Protože dneska barbaři přijdou:

a nudí se při krásných frázích a projevech.

 

Proč zavládl tak náhle ten neklid

a zmatek?  / Jak zvážněly tváře./

Proč se prázdní tak rychle ulice a náměstí

a všichni se zadumaně vracejí domů?

 

Protože nadešla noc a barbaři nepřišli.

A někteří lidé přišli od hranic

a řekli, že nejsou už barbaři.

 

A teď, co bude z nás, bez barbarů?

Ti lidé, to bylo jakési řešení.

                                            /Přel. Adolf a Helena Kroupovi/

 

Sto moderních básníků

Uspořádal Adolf Kroupa

Bibliografie překladů J. Najbrtová

Odpovědná redaktorka  Marta Staňková

Klub přátel poezie – výběrová řada

Vydal Československý spisovatel  Praha 1967