Stephen Leacock  -  Literární poklesky.

   Nevím, čím to je, ale dobrý humor nestárne. Nad knihou Stephena Leacocka  / 1869 – 1944/, se mi dokonce zdá, jakoby odstup času přidal jeho povídkám na chuti a ostrosti pohledu.

Nahlédnu- li do obsahu s názvy jednotlivých satirických povídek: Jak vydělat milion dolarů,, Síla statistiky, Nejnovější vymoženosti pojišťování, Pomíjení poety nebo Návrat k divočině, jako bych nahlédl do výlohy současného knihkupectví. 

       Samozřejmě, že v krátkém článku nemohu vstoupit do všech přítoků této knihy. Vždyť paroduje desítky životních situací a při tom každá z povídek je dokonale vybroušeným literárním skvostem. Ale přesto k jedné z nich podrobněji.

Jmenuje se „ Hrdina z Horákova aneb životní zápas Ezechiáše Erteple.“

 Povídka začíná slovy:

 „ Můžete mi dát práci? „

Polír se podíval z lešení , kdo to dole promluvil. Něco ve zdvižené tváři toho mladíka se ho dotklo u srdce. Hodil po něm cihlou.

Ten mladík byl Ezechiáš Erteple. Šaty měl z domácky hrubě tkaného plátna. V každé ruce nesl plátěný vak. Přijel do krutého města New Yorku, aby si tu našel práci.

     Po několika hladových a neúspěšných dnech se rozhodne získat finance zločinem. Zastřelí stařičkého milionáře, zapálí jeho dům a vyvolá přestřelku s policií. A co se nestane, ten opovrhovaný a lhostejně přehlížený pan Nikdo se stává mediální hvězdou, miláčkem davu a respektovanou celebritou.

      „ Erteple“ oslovuje ho policejní šéf, “zatýkám vás pro vraždu, vloupání, žhářství a spiknutí. Bojoval jste skvěle, stará vojno, a mrzí mě, že je mou trapnou povinností vás zatknout.

       Všechno je náhle jiné. Dostává skvěle zařízenou celu, nové oblečení a při miniaturních rautech poskytuje rozhovory pro špičky policejního sboru i pro tisk.

        Po pár dnech, kdy je uveden k soudu, ho přítomní  vítají ovacemi.

„ Pane Erteple“, praví soudce, „ odkládám přelíčení o několik dní. Podle toho, co jsem slyšel, jste musel prožít velké nervové vypětí. Vaši přátelé mi říkají, že byste sotva mohl sledovat přelíčení s patřičným zájmem, dokud si pořádně neodpočinete“.

          Přelíčení je odročeno nejprve o týden, ale táhne se celé měsíce.

Mezitím se Erteple stává členem několika správních rad. Celá porota je třikrát rozpuštěna jakožto předpojatá, dvakrát jakožto nevědomá a konečně jako choromyslná.

         Nakonec je nutno na Ertepleho vlastní doporučení ponechat případ jeho osudu.

„ Pánové,“ praví ve své závěrečné řeči před soudem, „ je mi líto, ale musím se vám omluvit, že nebudu sto vaše přelíčení dál navštěvovat. Prozatím buďte ujištění, že budu vaše jednání sledovat s opravdovým zájmem.“

Od té doby se případ beznadějně vleče z jednoho stádia k druhému.

Ezechiáš Erteple, zatím jako generální ředitel Společnosti na ochranu před vloupáním zůstává jedním z nejslibnějších mladých newyorských finančníků a má největší vyhlídky, že bude zvolen senátorem.

Člověka pokaždé potěší čte-li příběhy, které jsou mu jaksi podvědomě známé. Už se snad ani necítí zaskočen neuvěřitelnými excesy z důvěrně vnímaného okolí. Jakoby trochu i povyrostl. Už není jen tím maličkým Čechem ze zemičky velikosti dlaně, ale příslušníkem světa ve kterém je snad všechno možné.

     Co na tom, že tyto příběhy byly napsány téměř před sto lety a v zcela jiné části světa. Konečně čas je jak známo veličina relativní. A právě v této relativitě časů se téměř celá naše modrá planeta, pravděpodobně také jenom na čas,  stává velikou globální vesnicí.     

Stehen Leacock – Literární poklesky

Přeložil František Vrba

Vydala Mladá fronta

Praha 1966

Náklad 3000 výtisků