Psychologie správného myšlení

Autor: Petr Musílek

Rubrika: Knihovnička

Kniha, která před více než čtyřiceti lety vyšla v edici Malá moderní encyklopedie, patří do zajímavého a – dovoluji si tvrdit – dosud nepřekonaného výběru knih.

Knihy této edice jsou svým způsobem mimoškolními učebnicemi. Učebnicemi pro obeznámené laiky, kteří sobě i svému okolí kladou otázky a očekávají odpovědi.

Do stejné edice patří i kniha od Pierra Rousseaua Dějiny budoucnosti nebo kniha Zygmunta Baumana Sociologie.

Už při prvním nahlédnutí na začátek všech knih edice narazíme na informaci, kterou jsem kdysi víceméně přeskakoval. Je zde uvedena vědecká rada s abecedně řazeným seznamem jmen všech, kteří stojí za úspěšností této edice. Jistěže v tom širokém záběru témat byla mnohá kniha mimo můj zájem a obzor. Společenské vědy, v tom dávném čase, byly na mnoha školách poznamenány ideologickým zkreslením, a tak i z rozhovorů s mnoha přáteli vím, že ti zvídavější čerpali právě z těchto knih.

Kniha Psychologie správného myšlení je rozdělena do tří částí: Vlastnosti rozumu – Práce rozumu – Výchova rozumu.

V první části se autor zabývá pojmem inteligence, stupni výkonnosti rozumu a základními pojmy kultury myšlení. Tato část je popisem a tříděním informací, které nám usnadní orientaci v části druhé a třetí.

Práce rozumu je již o řešení praktických problémů, o překážkách, které jsou dány stereotypem návyků, citovým zkreslením, i o našich schopnostech objevovat problémy.

Pro mne ovšem byla nejzajímavější jedna z kapitol, která nese název Psychologie tvůrčí práce.

Poznatek, že vysoké IQ, ač jsem si jej nikdy nedával měřit, není podmínkou ani umělecké, ani technické tvořivosti, mi dodal dostatečné sebevědomí. Obdobně mne povzbudila část textu, která dokazovala, že současný školský systém tvůrčí myšlení nerozvíjí, ale naopak potlačuje. Některé z myšlenek autora mne však v plné závažnosti až dnes, po uplynutí mnoha a mnoha let, vedou k otázce, zda současný způsob našich životů nepůsobí na tvůrčí schopnosti populace přímo vražedně.

V této otázce je snad skryta i odpověď, proč mne knihy napsané v polovině minulého století oslovují více než ty současné. Je to tím, že procházely hustším sítem? Je to tím, že musely tvrdě obhajovat své postoje? Nebo že diskuse, mnohdy neveřejné, byly více diskusemi o podstatném než prestižními hádkami? Nevím. V každém případě tehdy existovala větší úcta ke slovu i myšlence.

Připadá mi, jako by byla přímá úměra mezi rizikem nést odpovědnost za vyslovený názor či bezbřehou volností prohlašovat téměř cokoliv a kvalitou konečných výstupů. To by však byl nejspíše námět pro další knihu, která by se po čase mohla připojit do dávno uzavřené edice.

Výchova rozumu, kterou kniha končí, v sobě nese mnoho návodů, jak svůj vlastní rozum tříbit a „vychovávat“. Sebekriticky přiznávám, že jsem se jich mnohdy nedržel.

Mezi mnohými úvahami o možnostech zvyšování vlastních dovedností je také úvaha o vhodných a nevhodných podmínkách, se kterými každý z nás musí vést každodenní zápas.

Na svou omluvu a omluvu mnoha svých současníků si dovoluji tvrdit, a to bez snahy

o laciné alibi, že ten zápas byl někdy natolik vysilující, že mnohý ze snů byl oslaben

nebo i zmizel.

Naše životy v tomto čase probíhají ve zdánlivě volnější atmosféře. Bohužel je tato

volnost právě jen zdánlivá. I na tato rizika kniha o psychologii správného myšlení

nepřímo poukazuje. Snad její potrhané výtisky ještě objevíte ve veřejných knihovnách

nebo v nabídce antikvariátu.

Mnohdy se mi zdá až neuvěřitelné, jak mnohá z knih, která formovala moji generaci, zapadla v zapomnění.

***

Autor: Zbigniew Pietrasińsky; název: Psychologie správného myšlení; překlad: dr. Antonín Měšťan; vydalo: nakladatelství Orbis; rok: 1965; náklad: 15.000 výtisků; vydání: druhé.