PRAVDIVÁ  ZPRÁVA  O  DOBYTÍ  PERU.

     Připomínkou této knihy z roku 1534, která vyšla česky v roce 1970, vstupujeme na území  politické věrohodnosti dějin zpracovaných momentálními vítězi.

Titulní straně je ponechán dobový způsobu vyjadřování.  Text zní takto:

Pravdivá zpráva o dobytí Peru , provincie Cuzka, zvané Nová Kastilie, Franciskem Pizarrem, kapitánem Nejvyššího Katolického Veličenstva, Císaře a Pána Našeho, poslaná jeho Veličenstvu Franciskem Xerezem, jedním z prvních dobyvatelů.

  S odstupem staletí by se mohlo zdát, že se jedná o zaprášenou a dávnou historii určenou

čtenářům, které zajímají výboje dávné minulosti. Uvědomme si však, že tato kniha se objevuje na pultech zhruba jeden a půl roku po invazi spojeneckých vojsk na podzim 1968 a jejich dočasném umístění v našem státě. Ve výlohách knihkupectví leží vedle takzvané „Bílé knihy“, která nás má přesvědčit o potřebnosti vojenského zásahu, a jen bezvýznamně předbíhá další z publikací nesoucí název „ Poučení z krizového vývoje „.

 Možná si ji někdo koupil  kvůli krásným dobovým ilustracím, ale pro převážnou většinu čtenářů byla srovnávací výpovědí s panující náladou i odvážným vydavatelským činem.

      Je až neuvěřitelné jak dobrosrdečně a trpělivě si počínali dobyvatelé. Od pobřežních indiánských osad, kde zavedli pořádek, postupují zvolna do vnitrozemí. Guvernér navazuje

přátelské styky s indiánskými vůdci a hovoří takto: Jestliže jsi byl zajat a tvojí lidé poraženi a zabiti, stalo se tak proto, že jsi proti nám přivedl veliké vojsko, ačkoliv jsem tě žádal, abys přišel v míru a protože jsi hodil na zem knihu, v níž je slovo boží. Proto dovolil náš Pán, aby byla sražena tvá pýcha a aby se žádný Indián neubránil křesťanům.

       Když guvernér takto domluvil, odpověděl Atabalipa, že byl oklamán svými kapitány, kteří ho zrazovali, aby se s křesťany nepřátelil: on chtěl přijít v míru, ale jeho lidé nedovolili a všichni, kdo mu radili, jsou nyní mrtvi. Ježto sám poznal dobrotu a statečnost křesťanů, vidí, že Maizabilica lhal ve své zprávě o křesťanech.

        Věrolomnost indiánských vůdců je dle zprávy nezměrná. Neustále intrikují proti dobyvatelům a jen neochotně vydávají zlaté poklady své země. Přes mnohonásobnou přesilu však španělští bojovníci vítězí ve všech bitvách. Pro jistotu odsoudí vládce země k trestu smrti, ale i v tomto případě postupují velmi lidsky. Vypravěč říká: Guvernér pak nařídil, aby jej neupalovali, ale aby jej přivázali ke kůlu na náměstí a uškrtili. Tak se i stalo. Mrtvé tělo nechali na místě do příštího rána, kdy je kněží a guvernér s ostatními Španěly odnesli do kostela, kde bylo pohřbeno velmi slavnostně a se všemi poctami, které mu ještě mohli prokázat.

          Závěrem snad chybí jen dílčí zmínka o pokladech směřujících do země dobyvatelů.  „Roku 1534 vplula do sevillské řeky druhá loď pojmenovaná Santa María del Campo se zlatem pro jeho Veličenstvo i členy posádky. Uvedené zlato bylo v prutech, deskách a kusech, uložených ve velkých bednách.“

      Tak skončila jedna z dávných civilizací a započal zápas o pohanské duše. Vždyť pravda, zákon a úcta k hodnotám jdou, jak víme, vždy v šlépějích válek, revolucí a dobyvatelských výbojů .   

Pravdivá zpráva o dobytí Peru

Napsal Francisco de Xerez  roku 1534

Vydala Mladá fronta 1970

Přeložil Jaroslav Jemelka

 Náklad 10.000 výtisků