PODIVNÝ SVĚT
Petr Musílek
PODIVNÝ SVĚT
Bylo chvíli po poledni.
Tulák v kupce sena spal.
Z říční tůně kapr křičel.
Hlemýžď někam pospíchal.
Nebem plulo hejno koček
a na stromě zpíval pes.
Zajíc s puškou na rameni
zvolna lezl na posed.
Já tam byl a všechno viděl,
vůbec nic jsem nepoplet.
jenom jsem se v duchu divil,
Jaký je to divný svět.
VZDUCHOLOĎ
Vzduchem pluje vzducholoď,
s druhou vzducholodí.,
Nikam se moc neženou,
o nic nezávodí.
Pozorují silnice.
Obě lehčí vzduchu
a smějí se pod vousy
cestovnímu ruchu.
ROGALO
Křeček si koupil rogalo.
Vylétl na oblohu.
Kolenem zavadil o mraky
Chudák si natloukl nohu
Když přistál strašně nadával
a hned, ještě v tom varu,
popadl milé rogalo
a dal ho do bazaru.
Rychle se vyléčil z létání.
Vždyť co mu na zemi schází?
Radši si koupí počítač,
s ním nikde nenarazí.
KOMINÍK
Kominík chodí po střeše.
Nahlíží do komína.
Sluníčko někam zapadlo,
proto je taková zima.
Až všechny komíny vymete
a zmizí všechny saze,
bude zas modrá obloha
v Chotěboři i v Praze
SLUNÍČKO
Sluníčko kulhá po obloze.
Skákalo přes plot do dvora.
Trochu se smeklo. Má třísku v noze.
Měl bych mu zavolat doktora.
Vždyť je to hloupost, říká s pláčem,
jakpak sem doktor dosáhne.
Chvilku se natáhnu na obláček
a vítr mi ji vytáhne.
VLAŠTOVKY
Přiletěly vlaštovičky,
mají hnízdo za trámem.
Budou zde jen do podzimu,
to my se tak nemáme.
S prvním mrazem řeknou lidem,
že už to tu znají,
a houfně se odstěhují
do teplejších krajin.
TRAMVAJ
V Praze je domů jako stromů.
V ulicích jezdí tramvaje.
A přestože se nepředjíždí,
jednička vždycky vyhraje.
Nesplete se a nezabloudí
a nevyjede z kolejí,
protože uhnout ze své trasy
tramvaje prostě nesmějí.
Pan řidič cestou dává pozor,
proto je jízda bezpečná.
Když dojedeme na konečnou,
řekne nám, že je konečná.
ZLATÁ RYBKA
Vytáhl jsem zlatou rybku
Radost nad radost
Rybka na mne oči poulí
Z hlasu číší zlost
Za to žes mne chytil chlape
A vyplenil tůň
Hned tady a okamžitě
Má tři přán splň
Koukám jako hloupý pulec
Jen se světe div!
Už ani ty zlaté rybky
Nejsou to co dřív
ŽÍŽALY
Šel jeden žížal
s jednou žížalou
po louce
kterou horko vyžalo
Uf to je žízeň
řekla žížala
Jsem z toho hicu
jako křížala
Žížal řek Zmlkni
To ti nesluší
Najdeme stín
Však časem zaprší
VRABCI
Kdyby vrabci
měli kapsy,
slepicím by vyhládlo.
Každé zrnko,
každou slupku,
by to hejno popadlo.
Ani kohout Kykyryký
nedohoní loupežníky,
když se dají do lupu
a navštíví chalupu.
NA ZAHRADĚ
Povídala mrkev
modré kedlubně,
i když bude sucho,
že prý nezhubne.
Uvidíš, že zhubneš,
řekla kedlubna.
Já to musím vědět,
jsem tu od dubna.
To jste, madam, mladší.
Co já všechno vím!
Já už tady byla
vloni na podzim.
PŘESTÁVKA
Silnici z Prahy do Brna
postihla náhlá obrna.
Přes pruhy zleva doprava
je zastavená doprava.
Auta si trochu orazí.
Vůbec nic jim tu neschází.
Až ovčák ovce převede,
doprava se zas rozjede.
BALÓNEK
Balónek letěl ke sluníčku,
jenže si špatně stáhl smyčku.
Byl nafoukaný. A už není.
V krouživém letu
padá k zemi.
UFONI
Přiletěli ufoni,
letos jako předloni.
Zvaní i ti nezvaní
na výroční setkání.
Tam, kde ještě nebyli,
šlapou kruhy v obilí.
Strašně je to baví,
protože jsou hraví.
SLIMÁCI
Slimáci se veselí,
dali se nám do zelí.
Ve všech hlávkách
na zahradě
nadělali tunely.
Když už těch děr
bylo hustě,
veselí se na kapustě
a z vyžraných hlávek křičí:
„Dřív jsme se tak neměli!“
KOMETA
Nočním nebem přilétá
strašně stará kometa.
Okoukne si, jak zde žijem.
Jsme dost cizí galaxie.
Sem k nám běžně nelétá.
Astrology prožene
Je vousatá, ne že ne!
Chvíli bude odpočívat.
No tak dobře, ať se dívá,
však ona to dožene.
VELRYBA
Velryba se koupe v moři
od rána až do noci,
kolem ní se prohánějí
žraloci a rejnoci.
Velrybu to nezajímá.
Ať si hrají sami.
Velryby se kamarádí
jenom s velrybami.
ROZHOVOR
Potkal zajíc zajíce
na zaječím plácku
Ten hubený povídá
Tak jak se máš Macku?
Už mi to tak neběhá
Odpoví ten tučný
Není to nic k chlubení
Lepší je být stručný
HON
Je čas honů. Přes trs trávy
tiše mžourá zajíc
I když nikdy nepozdraví
všichni ho tu znají
Je to lenoch. Nezvedne se
Ani v dešti broků
Když vydrží, může tady
přečkat i sto roků
Odpočívá. Má dost času
Než hon dojde konce
bude si tu jen tak ležet
a počítat honce
SNĚHULÁCI
Sněhuláci na zahradě
stojí v dlouhé bílé řadě.
A už zase chumelí.
Zvali jsme je na kus řeči.
Je však nikdo nepřesvědčí.
Jsou moc nesmělí.
POHÁDKA
Kluk a holka běží cestou
až k lesu, kde končí město.
Jdou navštívit babičku.
Nesou jí pár perníčků.
Babička je pohádková,
umí kouzlit a zná slova,
která smutky vyléčí.
Všechny. I ty největší.
A když někdy přijde slovo
na chaloupku perníkovou,
řekne: Vy má děťátka,
to už je jen pohádka.
KOLEDA
Je blízko do půlnoci
zrozené ze zpěvu.
Vzpomínkou dávné noci
jde mlha úsměvu.
V ní spánek příštích dětí.
Ví bůh, zda spasí svět.
Je lépe nevěděti?
Za tvar snu nevidět?
Tak dříme všechno kolem.
My dole v pokoře.
Ve chlévě oslík s volem.
A hvězda nahoře.
MANÉŽ
Svět je jedna velká manéž.
Klaun se na nás zubí.
Sotva skončí jeho číslo,
už lev cení zuby.
Do kola se všechno motá,
žongléři i koně.
Cirkus hraje pro ty dole,
i těm na balkónech.
A nakonec přijde konec.
Prostě, jak když utne.
A i kdybys protestoval,
nevracejí vstupné.
HEJKAL
Hejkal chodí po lese.
Lidi, lidi, třeste se.
Když zahejká poprvé,
všichni jsou jak bez krve.
Podruhé už ubere.
Postraší jen některé.
A po třetí? Jen tak stranou
řekne: Už mám odhejkáno.
Co bych se dřel nadarmo.
Vždyť tu hejkám zadarmo.
ČERTI
Čerti hráli mariáš
v herně na rozcestí
Uměli to jen tak tak
a neměli štěstí.
Přišli o své zlaťáky,
o fajfky i rance
I dluhopis prohráli
na své vklady v bance
Když se domů vrátili,
Luciferka řekla:
Nechoďte mi na oči!
Vypadněte z pekla!
JEŽIBABA
Ježibaba bydlí za vsí,
nikdy nikam nechodí.
Když ji zveme na návštěvu,
tak se jí to nehodí.
Asi bývá radši sama.
Nemá ráda děti.
A jen večer,
když už spíme,
létá na koštěti.
DŮM HRŮZY
Na pouti je domek
plný strašidel.
Nejspíš neuvěří,
kdo je neviděl.
Ani vstupné není
zrovna nejdražší.
Kdo si koupí lístek
toho postraší.
VOSÍ HNÍZDA
Byl les a v lese vosí hnízda
Když ses jim vyhnul bzučeli jen skromně
Moc nevadili a tak mnohý přizná
Ať si tam bzučí jen je nemít v domě
Do lesa jít se dalo bez rámusu
s respektem k místům kde se rojí
než přišli zachránci, co měli plnou pusu
toho, že tento nešvar rázně zhojí
K hnízdům se vydali a směle zašťourali
v té díře kde ta havěť žila
a potom rychle na útěk se dali
neboť se hejna rozdráždila
A teď jsou všude, rozzlobeně bzučí
občas i pustí žihadlo
a všichni kolem udiveně skučí
jak to s tím lesem dopadlo
CIRKUS
Á, bé, Cé, Dé,
cirkus jede
É, eF, Gé, Há
pes za nim běhá
CHá, eL, eM, eN, Ó
zatočil vlevo
Pé, Qé, eR, eŘ
v klecích veze zvěř
eS, eŠ, Té, Ťé
už byl v celém světě
Ú, Vé, dvojité Wé, X
lvi se učí číst
Ypsilon, Zet, Žet
dneska se vrátil zpět
ROZPOČÍTADLO
En , ten týky, kliky, bé,
co bylo už nebude
To co bylo, ztratilo se,
jak když ovce trávu spase.
En, ten týky, kliky, bé,
co bylo už nebude.
Ani co je, nezůstane
I z toho se bylo stane.
Ať to zkoušíš dělit, sčítat,
čas si to sám rozpočítá.
ROK POČÍTÁ MĚSÍCE
Leden zebe. Únor studí
Do březne se jaro budí
V dubnu prší A pak hned
květe kvete jako květ
Červen neví co je zima
Nosí třešně za ušima
Červenec? To krásně zní
Začínají prázdniny
Srpen chodí po strništi
Od rybníků děti piští
Dny běží jak ohaři
Ouvej, ouvej do září
To už je tu zase škola?
V říjnu hříbek z lesa volá:
Podzim ten mám strašně rád
Po říjnu je listopad
Sněží, sněží na prosinec
Honem šálu Zvednout límec
Dvanáct? To je správný počet
Zbývá změnit letopočet
NÁŠ SVĚT
Někdy hřeje sluníčko.
Někdy pálí mráz.
Někdy je čas na všechno.
Někdy není čas.
Někdy bouřka zabouří.
Pak je bezvětří.
Někdo šetří kde může.
Někdo nešetří.
Někdo pravdu promluví,
jen kdyby se splet.
Někdo radši nemluví.
Takový je svět.