Novinky :

21.2.2014

Knihy v rukopisech - Za hranou živlů

 

07.11.2012

Přidány nové písničky a texty v sekci "Přidáno 2012".

 

13.07.2012

V sekci "Přidáno 2012" je zveřejněna písnička "Ovečky z Frankfurtu" a "Hvězdná brána". Autorem textu je Petr Musílek, hudba a zpěv : Theo.

 

01.08.2010

Spuštěny nové oficiální webové stránky.

Pěkné sny

 

 STROMY

 

 Na zahradě kvetou stromy,

 místo listím

 šustí slovy.

 Uspěchánci nevidí je,

 opozdilce neosloví.

 Kdo však přijde v pravou chvíli,

 když se tráva v rose myje,

 ten se s nimi skamarádí,

 uvidí i uslyší je.

 Ten se dozví, co se děje

 v lese trávy,

 v domech lidí,

 protože ty zvláštní stromy

 všechno slyší,

 všude vidí.

 

 

 

 

 

 

 

 KOUPÁNÍ

 

 Ve vaničce ryba pluje.

 Máma ruku natahuje,

 šplouchy,šplouchy,

 cáky, cák.

 Je to ryba

 nebo rak?

 Jako ryba jezdí vanou

 a hraje si na šplouchanou.

 Když pak zmizí voda z vany

 leze ven

 kluk umáchaný.

 

 

 

 

 

 

 

 

 MLUVNICE

 

 To je sníh

 a to jsou saně.

 To je máma,

 to mé dlaně

 a to bába,

 táta, teta.

 Už je ze slov

 celá věta.

 A že jsem to

 trochu splet?

 Vždyť se učím

 celý svět.

 

 

 

 

 

 

 

 

 HÁDANKA

 

 Šplhá trávou.

 Stébla sklání.

 Spustíš prst

 a máš je v dlani.

 Koukáš,

 jak se vzhůru dralo,

 tak celičké zčervenalo.

 Do bláta

 mu sklouzla vlečka.

 Teď je na ní

 samá tečka.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 KULIČKY

 

 Když je ruka nešikovná,

 kuličky se odkulí.

 První,

 druhá,

 třetí,

 čtvrtá,

 všechny důlek minuly.

 Všechny sklouzly,

 uhnuly se

 a minuly cíl.

 Jen důlek se smíchy třese,

 že jsi netrefil.

 

 

 

 

 

 

 

 

 HRDINA

 

 Kokrhá kohout na návsi,

 hřebínkem pohazuje,

 až překokrhá všechny psy,

 co jich ves pamatuje.

 Zobákem ticho rozrazí,

 v svém kykyryký létá,

 psům uvázaným s kuráží

 tvrdí,

 že je pán světa.

 Do jeho pokřiku souhlasně,

 ze smetišť od sousedů,

 ozvěnou reci udatní

 křičí: To taky svedu.

 Jenže, když pes se utrhne

 a náves v běhu změří,

 hrdinství zmizí v kurníku

 jako když odfoukneš peří.

 

 

 

 

 

 KOUŘ

 

 Kouř se koulí po střeše.

 Kouř, ten nikdo nečeše.

 Nechytíš ho!

 Dlaň tvou mine,

 pak vybafne za komínem.

 a když myslíš,

 už je pryč,

 napadá ti do očí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 STMÍVÁNÍ

 

 Kocouři vřeští v přítmí střech,

 zahrady voní senem.

 Tak seber hračky. Všeho nech.

 Ať nás noc nedožene.

 My budem doma. Ona tmou

 poběží k rozednění.

 A než se vyspíš, nad řekou

 se v bílou páru změní.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 PSANÍČKA

 

 Draku, draku, kdo mi poví

 jsi-li jenom papírový?

 Víš co? Já ti přes dálku

 pošlu bílou obálku

 Navléknu ji na tvou šňůru,

 ať po větru běží vzhůru.

 Potichu jí řeknu, leť.

 Ty mi pošli odpověď.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 OTÁZKY

 

 Kam zmizel den?

 Proč slunce spinká?

 Proč svítí hvězdy?

 Proč nic nevidím?

 Proč není cesta jako linka?

 A proč jsou suky na polínkách?

 Proč ulice jsou večer bez lidí?

 Proč na botách mám dělat kličku?

 Leť, otázko, jen leť!

 Jsou jako jehly v jehelníčku

 a žádná odpověď.

 

 

 

 

 

 

 

 

 KONCERT

 

 Komáři v letu bláznivém

 zkoušeli klarinety.

 Pak vítr houfem zakroužil

 a rozházel jim noty.

 Obloha ztmavla, zčernala,

 lijavec na blesku přijel.

 Než naladili nástroje,

 byl konec symfonie.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 VČELA

 

 V našem úle byla mela,

 jedna z včel

 nám uletěla.

 A dnes od ní

 přišlo psaní,

 že tam máme letět za ní.

 Prý od rána do usnutí

 v medu sedí,

 jíst se nutí.

 Je tam medu pro všecky

 a ten med

 je turecký.

 

 

 

 

 

 

 

 

 BROUČEK

 

 Nesl brouček větvičku

 přes zelenou louku,

 mraveneček se ho ptal:

 Kam to neseš, brouku?

 Brouček zvedl hlavičku,

 ve hřbetě se vztyčil

 a řek°: nikam, mravenče,

 to já jen tak cvičím.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 RYBY

 

 Míjela se ryba s rybou

 v tůni pod jezem,

 říkala si, jak tu druhou

 rybu převeze.

 Schovala se,

 bafla na ni

 u dna ve stínu.

 Ta se lekla

 a z leknutí

 ji spolkla

 jak malinu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 LÍN

 

 Lín je ryba tuze líná.

 Už jsi někdy

 viděl lína?

 Že neviděl?

 To je tím,

 že je tuze líný lín.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 OPICE

 

 Bydlívaly v Africe,

 čtyři staré opice.

 Jednou se však pohádaly,

 na cestu se světem daly.

 První došla do Bonu,

 druhá někam k Lyonu.

 A ty dvě,

 zde na obraze,

 bydlí teď

 prý někde v Praze.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 SŮVY

 

 Dvě sůvy se hádaly

 o to, jak se houká.

 A teď spolu nemluví,

 každá jinam kouká.

 Až se vletu potkají,

 zachmuří se rázem.

 Jedna vrazí do druhé,

 obě spadnou na zem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 VRÁNY

 

 Vrána kráká nad lesem,

 v mracích hledá jarní den.

 S větrem spěchá,

 který žene

 mraky šedě ojíněné

 kamsi za obzor,

 kde svým krá, krá rozezvučí

 pozdrav slunci,

 jež se učí

 celý vraní sbor.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 OVEČKY

 

 Stříbrným zvonečkem

 ovečky cinkaly.

 Slunce se divilo,

 kopce jen koukaly.

 Když se pak setmělo,

 každý z těch zvonečků,

 odnesly ovečky

 do ovčích domečků.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 DÉŠŤ

 

 Jedna kapka honí druhou,

 stříká po oknech.

 Co za chvíli steče struhou,

 zmáčí štíty střech.

 Jedna kapka, druhá kapka,

 to déšť jarní je.

 Roznáší ho kočky v tlapkách,

 zem ho vypije.

 I slunce se deštěm těší.

 Z mraků ospale,

 do duhy se kapky věší

 jako korále.

 

 

 

 

 

 

 

 

 PODZIM

 

 Už je podzim. Lesy zlátnou.

 Řekou listí odtéká.

 Dny se krátí. Písní chvatnou

 břehy zdraví člověka.

 Už je podzim. Písně ptačí

 sází rosa pod hlínu.

 Budou hroudu

 k hroudě tlačit,

 nést je přes zimu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 ATELIÉR

 

 Jsou hrušky na talíři

 a pod talířem zem.

 Až k slunci štětec míří

 zátiším s ovocem.

 Za oknem podzim zebe

 a listí odlétá.

 Zde září modré nebe

 a voní paleta.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 SNÍH

 

 Nejdříve jen chumelí.

 Pak mi dcera řekne:

 Hele, táto, sedláci.

 Vidíš, to je pěkné.

 Ale padá víc a víc,

 až to pěkné není.

 To už nejsou sedláci.

 To se čerti žení.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 VÁNICE

 

 Vítr hvízdne na prsty

 komínů a věží,

 ve švech praskne šedý mrak

 a jak praskne, sněží.

 Bílým peřím zasype

 návrší a strže,

 na kabát se nalepí,

 pod nohama vrže.

A když vítr studený

 hvízdne ještě jednou

 všude, kam se podíváš,

 závěje se zvednou.

 Ty se zítra probudíš,

 okno otřeš dlaní

 a najdeš zem změněnou

 sněhem k nepoznání.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 KOLEDA

 

 Je blízko do půlnoci

 zrozené ze zpěvu.

 Vzpomínkou dávné noci

 jde mlha úsměvu.

 V ní spánek příštích dětí.

 Ví bůh, zda spasí svět.

 Je lépe nevěděti?

 Za tvar snu nevidět?

 Tak dříme všechno kolem.

 My dole v pokoře.

 Ve chlévě oslík s volem.

 A hvězda nahoře.

 

 

 

 

 

 

 

 SCHOVÁVANÁ

 

 Generál sníh zavál zemi,

 zvedl čepce na komíny,

 všechny kopce kolem schoval

 pod bílý plášť paní zimy.

 A tak hraje celá zem

 schovávanou se sněhem.

 Tak si hraji já i ty.

 I mráz by se schoval rád,

 přestože s ním nechcem hrát,

 třeba za nehty.

 

 

 

 

 

 

 

 

 ZIMNÍ

 

 Večer je z kraje modravý.

 Na saních kopcem jedem.

 Tma, černý hulvát, nezdraví,

 mráz štípe, vždyť je leden.

 Jedem jak vítr, rolničky

 přes kopce z čepců zvoní,

 sny zadrhly se do smyčky.

 Jeli jsme tak už vloni.

 O závod s časem, příkrý sráz.

 Bez konce jsou ty sjezdy.

 V strašácích stromů praská mráz,

 nad hlavou žloutnou hvězdy.

 

 

 

 

 

 

 

 JARO

 

 Zaslechlo slunko pípání,

 vyhlédlo za mrakem

 a uvidělo prokřehlou

 a promáčenou zem.

 Na polích ticho bezhlasé,

 rybníky v ospalcích,

 a vítr, který proháněl

 oblohou mokrý sníh.

 Jen dole stranou u lesa

 to v zemi klovalo,

 takový střapec, zrníčko,

 a prý, že zaspalo.

 

 

 

 

 

 

 

 Dalo si slunce ruce v bok

 a vrásky přes čelo,

 z paprsků trychtýř k zrníčku,

 aby líp slyšelo.

 Schovej se rychle pod listí,

 křiklo. Tam nestudí.

 Až jaro nebe vyčistí,

 já si tě probudím.

 Za tebou přijdu nejdříve,

 uši ti vytahám.

 Pak sklouzlo za mrak, zešedlo

 a zas bylo to tam.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 JARNÍ LOUKA

 

 Louka trávou spravuje

 kabát potrhaný.

 Teplý vítr hladí ji

 přes vymrzlé rány.

 Sluníčko se rozbíhá,

 rozespalé ještě,

 nad stébly jež upíjí

 z březnového deště.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 POTOK

 

 Teče potok z kopce dolů,

 skáče, bublá, dovádí,

 k řece spěchá otlučený,

 kamení mu nevadí.

 Teče potok, břehy drolí,

 přede pohádkovou nit,

 žádná síla nemá sílu

 potok zastavit.

 Každé hrázi vysměje se,

 nezdrží ho vůbec nic,

 pozdrav kopců moři nese

 s vůní borovic.

 

 

 

 

 

 

 

 ROZPOČÍTADLO

 

 En, ten, ty, ky,

 zámek, klika,

 slunce rybník odemyká,

 pro velké

 i pro prťavé,

 pro všechno,

 co skáče, plave.

 Větře, zlob se.

 Marné je to.

 Zima je pryč.

 Už je léto.

 

 

 

 

 

 

 

 

 ZEMSKÁ TÍŽE

 

 Ze schodu na schod

 míček letí,

 vždy dolů,

 dolů,

 níž a níže.

 Bezhlavě,

 jen tak po paměti,

 jak poroučí mu

 zemská tíže.

 A zbývá za ním,

 za ním,

 za ním

 jen ozvěna, v níž zvuk se zhoup

 a i to tiché pinkponkání

 pomalu klesá

 hloub

 a hloub.

 

 

 

 

 

 BUBENÍK

 

 Na oprýskaný buben

 bubeník bubnoval,

 ratata, ratata, bum.

 Na malovaný buben

 bubeník hrál,

 ratata a tak dál.

 Víc muzikantů nepřišlo,

 předvést svůj um,

 tak alespoň tlouk do rytmu

 ratata, ratata, bum.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 COSI

 

 Hnulo se kdesi za mnou

 cosi cosaté.

 Cosi, co neznám,

 cosi, co neznáte.

 Klepalo tiše

 a potom hlasitěji,

 čímž žádalo si

 do vědomí mi vejít.

 Nejdřív jsem nevěděl,

 co tohle cosi je

 a jaký temný hřích

 mi jednou přišije.

 Pak jsem se osmělil,

 sebral je do dlaně

 a vidím, že to je,

 takzvané Takzváně.

 

 

 

 

 

 MEDVĚDÍ PLES

 

 Když mají medvědi ples,

 ví o tom louka i les.

 Ze všech stran zní Brum, Brum.

 Pro radost medvědům.

 Když mají medvědi bál,

 přijede medvědí král.

 V auťáku bez kol, bez řízení.

 Nesou ho jeho podřízení.

 Muzika spustí a hned,

 píseň sladší než med,

 

 

 

 

 

 

 jak kape za tónem tón,

 zalepí bombardón.

 Pak tichou poštou jde zvěst,

 že zase za rok a v šest.

 Nezkaž to a pošli dál,

 pozvánku na příští bál.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 PÍSNIČKY

 

 Takové hezké písničky

 jsem ti chtěl zazpívat,

 jen kdybych věděl, kde je vzít,

 co za notu jim dát.

 Možná, že rostou na stromech,

 padají do listí.

 Možná je vítr rozfoukal.

 To nikdo nezjistí.

 Možná teď někde čekají

 pod sněhem. Co já vím?

 S jarem mi skočí na papír

 a tam je ulovím.

 

 

 

 

 

 

 MEDVÍĎATA

 

 Medvědi chodí po lese,

 nikdo je nemůže vidět,

 protože medvědí stezky jsou

 ukryté zvěři i lidem.

 Však brzy z rána, kdy les spí

 a nebo před večerem,

 hrají si malí medvědi

 s rosou a lesním šerem.

 A když pak slunce zazáří

 a plane jako svíce,

 prchnou a vklouznou pod kožich

 své mámy medvědice.

 

 

 

 

 

 

 

 KDYŽ

 

 Když je večer a v tmě tmoucí

 oči oken vyhasnou,

 když spí květy, ptáci, brouci,

 když i potok brká tmou,

 když noc ztmavne jak knot svíčky,

 kterou chladný vítr zhas,

 přijdou skřítci pořádníčci,

 neboť to je jejich čas.

 Bloudí kolem spících zahrad,

 kolem dvorků kde sis hrál.

 Všechny hry si zkouší dohrát,

 které ty jsi rozehrál.

 Přitom všemi svými smysly

 přečtou, co jsi schovat chtěl

 a o čem si i teď myslíš,

 že to nikdo neviděl.

 A když všechno v knize mají,

 která nezná prsty tmy,

 až do rána rozdávají,

 ošklivé a pěkné sny.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 BIM A BRUM

 Medvídek Bim a medvěd Brum

 v slunečném dni stavěli dům.

 Nosili mech, kopali jíl,

 až jejich dům pod střechou byl.

 Náhle však mrak z dálky se hnal,

 nebem sjel blesk, mrak potrhal.

 Pak přišel déšť, proud vody lil,

 rozdrobil břeh, dům zatopil.

 A jak se proud tou loukou dral,

 vytrhl drn a všechno vzal.

 Seděl pak Bim a seděl Brum

 na místě, kde stál dříve dům.

 Zeptal se Bim: "Ale co dál?"

 Na to řek Brum:"Kde ten dům stál,

 zas bude stát," Rychle se zved.

 "Do práce pojď! A jdeme hned."

 Tak zase mech, kámen a jíl,

 aby stál dům, kde dříve byl.

 A před dům hráz a vyšší břeh

 a všechno líp a žádný spěch.

 A co já vím. Proč bych vám lhal?

 Ten dům tam je, jak dřív tam stál.

 

 

 

 

 

 

 PĚKNÉ SNY

 

 ------------------------------------------------

 

 

 Stromy Schovávaná

 Koupání Zimní

 Mluvnice Jaro

 Hádanka Jarní louka

 Kuličky Potok

 Hrdina Rozpočítadlo

 Kouř Zemská tíže

 Stmívání Bubeník

 Psaníčka Cosi

 Otázky Medvědí ples

 Koncert Písničky

 Včela Medvíďata

 Brouček Když

 Ryby Bim a Brum

 Lín

 Opice ---------------------

 Sůvy

 Vrány

 Ovečky

 Déšť

 Podzim

 Ateliér

 Sníh

 Vánoce

 Koleda

 --------------------------------------------------------

 

 

 

 

 

 

 

 

 P Ě K N É    S N Y

 

 

 

 

 

 

 ------------------------------

 Petr Musílek