Mika Waltari – Čtyři západy slunce.

      Autor prózy, který se rozhodne napsat román, má před sebou dvě možné cesty. Ta první spočívá v prostudování pramenů či sestavení fiktivní konstrukce a pak již zbývá jen přikládat větu k větě, obraz k obrazu až vznikne dílo odpovídající velikosti autora. I v těchto románech však může být mnoho vášně a zaujetí pro jednotlivé postavy. Snad je i zcela přirozené,že jejich řídícím prvkem je rozum.

      Někdy se však postavy vymknou a stanou se neodbytnými. V knize „Čtyři západy slunce“, s podtitulem /Román o románu/,je naplněn tento obraz vrchovatě.  To není pouze účtování se stíny autorova stěžejního románu „Egypťan Sinhuet“ započatého v letech druhé světové války. Je to i zápas s velikou deziluzí předválečných a válečných let, která rozmetala klenbu světa živeného evropskou kulturou.

      „Čtyři západy slunce“ je kniha napsaná srdcem. Srdcem, které strádá, když, jak s autorskou licencí Waltari říká, jej okolnosti přinutily provozovat řemeslo hřebíkáře. Srdce, které schne, když ho starostlivá manželka s ženskou pečlivostí odloží do zásuvky prádelníku a které se prudce vzpíná v divokých a horečných snech.

       „Čtyři západy slunce“ jsou knihou plnou emocí, živé poezie a vnitřních zápasů.

Není nesnadné, pro dobrodružnou a vnímavou povahu, ztotožnit se s autorem. Za sebe mohu říci, že jsem stejně jako on vždy zrozpačitěl před neodbytnými Egypťany. Že jsem stejně jako on vdechoval jedovatou vůni lesních lektvarů a rozmlouval se psem, divokou kočkou i sovou.    

I srdce zapomenuté pod polštářem přítelkyně, která ho opatruje jako vzácnou relikvii, ve mně vzbuzovalo pocity porozumění. Excelentní poetika má takovou moc, že nás uchopí a vtáhne do příběhu.

           Když jsem před touto knihou dočetl román o egyptském lékaři Sinhuetovi, byl jsem zaskočen neústupností zla propojujícího životy románových postav. Když jsem zhltal Waltariho román „Jeho království“, byl jsem vtažen do světa zázraku nezištné lásky.

            Čtyři západy slunce mne vrátili do teritoria lidských pochybností, ztrát i nálezů, nekonečného hledání i kouzla okamžiku.

         Myslím, že by tato kniha měla být povinnou četbou básníků. Je v ní všechno. Okouzlení i zápas, zodpovědnost i všudypřítomný sen. I když i v tomto doporučení musím použít varovná slova autora:  Ani blízkost těl nemůže sblížit vzdálená srdce.

Mika Waltari – Čtyři západy slunce

Z finského originálu přeložila Marta Hellmuthová

Vydalo nakladatelství Vyšehrad v roce 1976

Vydání 1.

Náklad 40 000 výtisků