Mahalia Jacksonová zpívala písně naděje

      Když v době před zhruba čtyřiceti lety pronesl Martin Luter King svoji proslulou řeč, která už provždy zůstane v paměti světa pod názvem „Mám sen“, stála po jeho boku černošská zpěvačka, která se stala legendou. Přestože se nikdy nenaučila noty, sklízela vavříny na všech světových pódiích a jejímu umění se obdivovali světově proslulí umělci i hlavy států.

První kapitola s názvem  Původ: New Orleans, popisuje barvitou atmosféru města, jeho historii i první krůčky budoucí zpěvačky.Pestrá společnost národnostní, propastné rozdíly mezi bohatstvím a chudobou a všudypřítomná hudba.

   Druhá kapitola knihy začíná slovy: V New Orleansu bylo vše možné, jen jedno nikoliv: neslyšet hudbu. Hudba tryskala ze všech domů, oken, dveří a skulin - nebylo možné se před ní uzavřít.

Mahalia ukončila školní vzdělání osmou třídou. Na více rodina neměla. A protože i hudební vzdělání by stálo peníze, stala se pradlenou. Pracovala denně deset hodin a nakonec to přivedla tak daleko, že uměla vyžehlit jednu košili za tři minuty.

Ve třetí kapitole: Odrazový můstek Chicago se odráží atmosféra velké hospodářské krize.

Sama zpěvačka o tomto období říká: Zatímco tato deprese vyhodila tisíce lidí z kolejí a znamenala pro ně konec jejich existence, pro mně se kupodivu stala příležitostí ke karieře.

Byla přesvědčena,že: „Pán tenkrát jistě držel nade mnou ochrannou ruku a opatroval mě“.

A tak Mahalia putovala od kostela ke kostelu, zpívala své písně, pracovala jako služka, pradlena, hotelová síla, balička u pásu, a uklizečka v hotelu.

V hotelu Edgewater Beach kde pracovala a kde se o dvacet let později konala na její počest hostina si ani ona ani nikdo jiný nepomyslel, že se z této pokojské s kbelýkem na mytí podlah stane světoznámá hvězda, kterou budou přijímat králové, prezidenti a dokonce sám papež.

V dalších kapitolách se již začíná šířit její věhlas, který sám sobě postavil nepřekročitelné hranice. Mahalia Jacksonová cítí stále zřetelněji, že zpívání gospelů je úkol, který ji byl určen Bohem. A tak odmítá lákavé nabídky zábavného průmyslu i od takových autorit jako byl Louise Amstronga a další, kteří rozpoznávají jeji velikost.

I v letech vzestupu zůstává skromnou a pokornou služebnicí prostředí ze kterého vyšla a bojovnicí proti zlu, nenávisti, zneuctění člověka válkou a zejména proti rasové diskriminaci ve své vlasti.

V pozdějších letech, kdy už její kariera vrcholila pozala mladého baptistického kazatele Martina Lutera Kinga o němž prohlásila: Bůh tohoto muže poslal, aby probudil svůj lid. Mnozí ho nazývali Mojžíšem. Nezáleží na tom jaké jméno mu dávali - byl poslán Bohem.

 Když 5. prosince 1955 začal bojkot autobusů v Montgomery dala se Mahalia Jacksonová společně s M.L. Kingem do služeb hnutí které otřáslo Amerikou. Martin Luter King se stal vůdcem a „Mahalia Jacksonová se stala“, jak psal Time, „symbolem hnutí za lidská práva.

Životní příběhy mohou být až pohádkově strhující. Jsem rád, že jsem tuto knihu mohl číst.Jsem rád, že během krátkého lidského života mi bylo dovoleno vyslechnout tak silná poselství a dožít se i jejich lidského naplnění.

    V tomto kratičkém zamyšlení je pouhá esence velikého příběhu, který znovu a znovu obnovuje svět, jeho směřování k lepší budoucnosti, touhu po spravedlnosti, lidskosti a svobodě.

Vždyť vysloveno S Mahalií Jacksonovou platilo tehdy i dnes:

Barevná zeď není kolem duhy

barevnou zeď na moři nenajdem,

barevná zeď není kolem růží

rudé růže patří lidem všem.

Theo Lehmann

Mahalia Jacksonová zpívala písně naděje

z německého originálu přeložila Jarmila Svobodová

Vydalo nakladatelství Vyšehrad

Praha 1980

Vydání první

15.000 výtisků