Karel Čapek

Život a dílo skladatele Foltýna

     V díle Karla Čapka stojí tato kniha poněkud na okraji zájmu a osobně si myslím, že velmi neprávem.

    Poprvé se mi dostala do rukou v roce 1968 a jestliže se k ní dnes vracím a čtu ji znova téměř po čtyřiceti letech, mám k tomu dobrý důvod. V autorových románech a divadelních hrách zaznívá hlasitý apel na obranu člověka a jejich dramatičnost vychází převážně z dobové atmosféry. Nad jejích kolébkou stojí přízraky fašismu, blížící se války a rozrůstající se ohrožení národa. V takových dobách jakoby splývala novinářská přímočarost s beletristickým umem a všechno, všecičko se stávalo službou.

      Neznám časovou posloupnost vzniku tohoto nedokončeného rukopisu, ale domnívám se, že se autor k tomuto námětu vracel dlouhodobě. Ostatně, i nedokončenost, která je uvozena větou: Zde končí text Karla Čapka, se mi zdá být více metaforou, /přes dovětek autorovi ženy/, než očekáváním, co by ještě mohlo následovat.

      Kniha složená z výpovědí osob jejichž osud se na čas míjí nebo setkává s hlavní postavou příběhu, odkrývá nadčasové trendy ve změnách hodnot, kdy je podvod, krádež a lež ještě snadno odhalitelným skutkem.

      Ostatně, skladatel Foltýn je prototypem sžíravé ctižádosti, života ve lži, která slouží jen sama sobě, sebe utvrzuje ve správnosti svého jednání a ve svých důsledcích i sama sebe nejvíce obelhává. Trochu nadneseně bych řekl, že příběhem Foltýna končí věk přímočarého dobra a zla a nastává doba boje o zhmotnění sobecké touhy.

       Řada osob vydávajících svědectví začíná spolužákem ze školních let, gymnasistkou Jitkou, spolubydlícím z nájemného bytu a posléze manželkou Karlou. Následuje řada hudebních známostí, které v závěrečných stránkách uzavírá operní korepetitor Jan Trojan.

        On je přizván, aby z nesourodých a chaotických střípků dotvořil Foltýnovo dílo. Má být zaplacen za cosi neuskutečnitelného. Až tak je ctižádost schopna obelhat sama sebe,  že uvěří vlastní lži.

        V monologu, kterým odvrací Foltýnovu nabídku říká o tvorbě: „Tvoříš jen potud, pokud dáváš látce tvar. Tvořit je rozčleňovat a pořád, pořád vytvářet konečné a pevné meze v látce, jež je nekonečná a pustá. Odděluj, odděluj! Jinak se tvůj svět rozvalí v beztvarou látku, na níž ještě nespočinula milost Boží“.  A o pár řádků později: „ Ne v tobě, ale samo v sobě musí mít stvořené dílo svou osu. Všechno špatné a nečisté umění pochází z toho, že v něm zůstalo něco osobního, co se nestalo tvarem a věcí oddělenou. Není to ani místo suché, jež Bůh nazval zemí, ani shromáždění vod, jež nazval mořem, nýbrž bláto, látka nerozdělená a pustá“.  

Karel Čapek

Život a dílo skladatele Foltýna

Vydal Československý spisovatel 1968

Vydání dvanácté

Náklad neuveden