Jaroslav Seifert  -  Morový sloup

Přestože napsání básně může trvat několik desítek minut či hodin, život skutečného básníka přesahuje století.  Jsou v něm obsaženy názvuky předchůdců, obraz doby ve které žije, i odkazy příštím generacím.

     U básnické sbírky „ Morový sloup „ jsou uvedena data vzniku léty 1968 – 1970, i když definitivní úprava textu byla, dle poznámky, provedena až v roce 1979, dva roky před knižním vydáním.

      V závěrečném nepodepsaném dodatku, nahrazujícím doslov, je citována jakoby básníkova omluva. Omluva za název sbírky, který by mohl vyvolat nepatřičné asociace.

Ale přečtěte si větu: „ Možná jsem ji měl spíš nazvat Knížka polibků, abych neděsil čtenáře.

Ačkoliv tento název, přiznávám se, dost se mi zamlouval, přece jen jsem se styděl.“

      Morové sloupy stojící na náměstích obcí nejsou symbolem hrůzy, ale poděkováním těch, kteří přežili a výzvou k návratu života.  Básník Jaroslav Seifert to dobře věděl. I v oné větě doslovu je v metafoře ukryto varování pro nás současné, i pro nás budoucí.

       Snad už zbývá doplnit k mým neohrabaně vysvětlujícím řádkům pár taktů této skladby:

Jenom si nedejte namluvit,

že mor ve městě ustal.

Viděl jsem sám ještě mnoho rakví

vjíždět do brány,

která tam nebyla jediná.

Mor dosud zuří a lékaři

dávají nemoci patrně jiná jména,

aby nevznikla panika.

Je to stále táž stará smrt,

nic jiného,

a je tak nakažlivá,

že ji neunikne nikdo.

Kdykoliv jsem vyhlédl z okna,

vyhublí koně táhli zlověstný vůz

s vyzáblou rakví.

Jen už se tolik nezvoní,

nemalují se kříže na domy

a nevykuřuje se jalovcem.

Jaroslav Seifert  -  Morový sloup

Československý spisovatel Praha 1981

Ilustrace František Tichý

Odpovědný redaktor: Milan Pávek

Vydání 1.

Náklad 10.000 výtisků