Jana Rathouská - Spodní tón

Útlá knížečka veršů, která vyšla před mnoha lety je v mé úvaze nejen upozorněním na zajímavou autorku, která zmizela z povědomí čtenářů, ale i upozorněním na literární souvislost před téměř čtyřiceti lety. Janu Rathouskou jsem nikdy osobně nepotkal, i když naše verše se velmi často nacházely na stejné stránce v sobotních přílohách tehdejších novin. Bylo tak trochu novinářskou ctí mít na sobotní stránce svého deníku autory tehdy začínající generace. Jana Rathouská se tak svou mladistvou výpovědí zapsala do paměti přinejmenším těch, kteří se o poezii vážně zajímali.

Bylo i velmi příjemné číst takovéto verše:

NOČNÍ ŘEKA

Co mi dáš do hrsti, když ti povím?

-         Holka má za noci oči soví.

Tmu trhá pohledem, žabky hází,

co tichem načrtne, smíchem srazí.

Jak lýtkem zavadí o přesličku,

zlomí se obloha v polovičku.

Jedna je nahoře, druhou lovím...

Co mi dáš do hrsti, když ti povím?

Tehdejší krajská nakladatelství sdružovala mimo členy svazu i mnoho začínajících autorů a vytvářela dělné prostředí, kdy se při zhruba čtvrtletních setkáních probíralo napsané a vydané tiskem. Každý kraj měl svá specifika, různost přístupu k talentům i jiné možnosti jejich podpory. Podstatné však bylo ono setkávání. Samozřejmě, že jsme se s likvidací krajských nakladatelství vyrovnali, ale ona dlouhá odmlka zpřetrhala mnohé vazby a velké množství citlivějších povah, buď na dlouho, nebo i navždy odvedla od vlastní tvorby.

Náhodou jsem se objevil v rodném městě autorky o které píši. V místní knihovně kde je i informační středisko o ni nebyla nejen zmínka, ale přítomný personál nevěděl, že na tom nevelkém prostoru jejich města kdosi takový žije. Přišlo mi to poněkud ostudné i když vím, že je mnoho obcí, kde bych s dotazem na místní rodáky pochodil stejně.

A tak se ptám, co se to stalo s národem, který upřednostňuje šašky před těmi, kteří bez ohledu na vlastní prospěch svázali třeba i nemnoho zářivých květů a v tichosti je předali světu.

V této souvislosti se mi závěrečná báseň sbírky spodní tón, zdá téměř nadčasová.

USMÍŘENÝ  ČAS 

Přibývá pavučin. Šedivé přeludy

chvějí se před zraky. Padají na údy

Slovo když zabloudí po mezích paměti -

v ústech se zadýchá - V povadlém okvětí.

A ruka vrásčitá přejede po noži:

Ze tmy jsme vyklouzli, do tmy nás odloží.

Jana Rathouská - Spodní tón

Vydalo Severočeské nakladatelství

v roce 1975

v řadě První verše

Odpovědný redaktor Josef Volák

Vydání první

Náklad 500 výtisků