František Nepil  -  Střevíce z lýčí

       Je tomu již dvanáct let co František Nepil naposledy odložil pomyslné psací pero a vypnul mikrofon přes který nahrával své rozhlasové relace. Jeho ranní pětiminutovky byly kouzelným pohlazením. Za svého života vydal několik knih pro dospělé i pro děti.

        František Nepil nebyl typickým spisovatelem, František Nepil byl vypravěčem, což v jeho případě není degradací velikosti, ale profesním zařazením. Nazval bych jej Panem vypravěčem, neboť kouzlo předávané hlasem si zachovalo celistvost a krásu i po převedení do knih.

         Pamatuji se na několik letmých setkání, kdy za sebe musím přiznat, že jsem ho vyjmul z řad smrtelníků a přiřadil k pohádkovým postavám. Nevím jak byl vnímán v soukromí a v případě jiných, ale já ho už provždy mám za touto dělící čarou.

          V úvodu knihy, kterou držím v ruce, jsou slova:

 „ My to máme jednoduché. My víme odkud jsme vzešli, i kdyby Přemysl ty střevíce z lýčí schovati nedal, mezi námi není ani jediného, jehož předek, nebo prapředek by nepocházel z venkova. Jenž by nebyl buď chalupníkem, rolníkem či domkářem, anebo alespoň podruhem, děvečkou či čeledínem. Všem nám, kdo máme to štěstí i trápení, že žijeme u nás a že sem patříme, vykukuje sláma z bot.“    

            Tou metaforickou slámou z bot překrývá v devíti příbězích střevíce Přemysla oráče, který se dle pověsti stal knížetem. Tou nazlátlou slámou jednoduchosti, porozumění a vzácnosti každého okamžiku jsou svázány zdánlivě obyčejné věci a obyčejné situace. 

             Téměř všechny příběhy nesou název lidové písničky, počínaje prvním, který se jmenuje

„ Na tom našem dvoře všechno to krákoře“, až k poslednímu, který nese název „ Blaze tomu kdo nic nemá, nestará se kam co schová“.

              Nenechme se však mýlit. Ti pašíci, kravky, slepice i zlodějský tchoř, jsou především katalyzátorem lidských vztahů. Někdy vyostřených do drobných konfliktů, převážně vtipných, ale pokaždé ve svém vyústění  laskavých.

               Řekl jsem, že František Nepil byl nedostižným vypravěčem. Doporučil bych každému kdo se nechá přemluvit k přečtení třeba jedinné z jeho knih, aby si dopřál i některý z autentických záznamů jeho řeči. Vždyť u něj, i přes dokonalost písemného ztvárnění, je právě autorské podání tím nejkouzelnějším dovršením příběhu.

               Já už tuto sluchovou podporu snad ani nepotřebuji. František Nepil je ve mně natolik zafixován, že jeho hlas slyším i při vlastním tichém čtení.

                A tuto poklonu lze složit málokterému autorovi a jen zřídka a vyjímečně  profesionálním interpretům.

František Nepil – Střevíce z lýčí

Vydalo nakladatelství Práce

Praha 1982

Vydání 1.

99.000 výtisků