Chodící legendy

      Reportážní eseje shrnuté pod názvem „ Chodící legendy“ vás možná nezaujmou ani tak způsobem, kterým jsou napsány, ani výčtem jmen patřících historii, i když jsou to jména i nadále žijící v povědomí.

      Luis Armstrong, Marlene Dietrich, Artur Rubinstein, Maurice Chevalier, Leonard Bernstein a další o kterých autor píše v době před čtyřiceti lety, byly přes svůj převážně vysoký věk stále ještě velmi aktivní a velmi populární. Byli skutečnými legendami v době, kdy toto slovo mělo podstatně větší váhu než dnes.

      Je zde však jeden podstatný důvod, proč stojí za to, se za touto knihou ohlédnout. Již před téměř čtyřiceti lety se autor zamýšlí nad pozvolna se proměňující přízní publika. Již v oné době obecně vnímaných autorit ubývá. Objevují se meteority přízně, které proletí nebem, aby byly vzápětí nahrazeny nově objevenými světelnými efekty. Přesah obliby přes žánrovou různost téměř mizí.

Samozřejmě je to z velké části působením médií, která nasazují stále zrychlenější tempo a snaží se, místo osvědčeného zdánlivými objevy přitáhnout posluchače či diváky. Je to svým způsobem neúcta k talentu, ke kvalitě i k obrazu světa.

     Je to ale i vina podstatné části nás, konzumentů informací, že jsme ochotni tuto nikam nesměřující změť povrchnosti přijímat a považovat za normální.  

Autor knihy Oldřich F. Krofte se nezabývá literaturou. Je hudebník, který v této knize píše o osobnostech k nimž cítí obdiv, a kteří se ve svém oboru stali ikonami kulturního světa. Zkusme se zahledět do současnosti a objevit alespoň několik podobných stálic. Zdá se, jakoby se svět rozškatulkovával na nespočet drobných arén z kterých vymizela noblesa a kam se nepřichází za světovostí, ale za klubovým zážitkem.

V těch minulých časech, byla osobnost umělce vnímána nejen jako autorita profesní, ale i jako autorita lidská. Názor, vyslovený kteroukoliv skutečnou osobností, měl váhu přesahující ideologická omezení. Tento stav dodával váhu slovům, ale nesl sebou i jistá osobní rizika.  Možná i proto začala převýchova konzumentů na jiný způsob vnímání.

    Tímto posunem jsme vstoupili do světa chaosu bez bezpečných a důvěryhodných autorit, do světa bez legend magnetizujících okamžiky našich životů, i do světa bez možná naivních ale krásných jistot, spojených s obdivem a důvěrou.

A tak nezbývá než poděkovat za tiše vyslovené a námi nevyslyšené varování, které nezmizelo, ale naopak přibralo na závažnosti.

Chodící legendy

O.F.Korte

Vydal Panton Praha 1970

Vydání 1.

Náklad 10.000 výtisků