C e s t a   k    š í p k u

 

 

 

 

 

/ Verše z let 1988 – 92 /

2006

 

 

 

 

 

 

 

 

 ZROZENÍ

 

 Čí je to divné světlo?

 Čí jsou ty zvuky a chlad?

 Já znám jen ticho a teplo

 a zatím umím jen spát

 

 Teď ke mně hlavy sklání

 svět obrů jež tu prý byl

 již před máminou dlaní

 než jsem se narodil

 

 Bude mi v tom světě dobře?

 Mnoho víš, mnoho jsi čet

 Tak mi to řekni, obře

 I ty jsi, přece, ten svět

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

MOJŽÍŠ

 

 Vložili chlapce do košíku

 kde nejdravěji spěchal proud

 Ať řeka soudí naděje i hrozby

 ať vlny rozhodnou

 

 A tak plul řekou příběh věčný

 ne jednou ale tisíckrát

 Čas vždy je jinak nebezpečný

 a zvůle nosí jiný šat

 

 Ale vždy z množství křehkých lodí

 jež převážejí lidský pláč

 ta nejkřehčí se osvobodí

 a zlomí karabáč

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 PROSINEC

 

 Je advent Chodí Mikuláš

 Vánoce budou za chvíli

 Ježíšku, co nám letos dáš?

 Já vím, my zlobili

 

 Spěch námi zmítal jako proud

 zkalených jarních řek

 Než kotvu stačil zaseknout

 už tu byl podzimek

 

 Teď ve svých dětech vnímáme

 dychtivost vlastních snů

 Před domem večer vyzvání

 a zvonek plaší tmu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 KOUZLA

 

 Odlévám z vánoční svíce

 hvězdy a létavice

 Odlévám voskový květ

 V něm nitky vteřin drží

 nad nekonečnou strží

 váhu mých slov a vět

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 TADY A TEĎ

 

 Tady a teď

 Stejně jako na počátku

 Pravda na slámě

 Pravda vyhnaná z poslední hospody

 Pravda trpělivého čekání

 

 Kdo se nedokáže poklonit

 zůstává divákem

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 ALE

 

 Příběhy stvoření

 zrození

 smrti

 Příběhy podobenství

 metafor a zázraků

 Tisíce příběhů

 z kterých si každý

 může kus utrhnout

 a spotřebovat

 Jen jeden

 ne příliš hlasitý příběh

 příkaz bezejmenné lásky

 je přizpůsobován času

 ohýbán a zatemňován

 Ze zlé i dobré vůle

 převáděn do ohebných slov

 ve kterých nezní

 ano ani ne

 ale věčné ale

 Láska

 za určitých předpokladů

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 NĚCO Z ALCHYMIE

 

 Když ti šeptám

 že je nebezpečné psát básně

 směješ se

 Znáš dlouhé řady nablýskaných slov

 sterilní dokonalost

 

 Rozbušky a katalyzátory?

 Ale k čemu?

 

 Třeba i nevěř

 ale přijď v některé z nocí

 kdy hřbet tmy

 překryje světlo lampy

 Přijď ve chvíli

 která budí strašidla

 V nábytku začne praskat

 pukne sklenice

 sněhová hrouda udeří do okna

 Přijď a neboj se

 skutečnost nezmizí úplně

 

 A kdybych viděl

 že ti stín strachu

 sahá do tváře

 vezmu tě za ruku

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 ÚVĚR

 

 Muž jde tržištěm

 kde mu nabízejí

 samé laciné věci

 Ale muž je nedůvěřivý

 všechno tisíckrát zváží

 Za pultem kroutí hlavami

 Říkají Dáváte málo

 Tady přidejte podpis

 k tomuhle se zavažte

 budete jistě spokojen

 Muž ale nepodepíše

 nezaváže se

 a odchází

 Jde

 zamyšleně pocinkává drobnými

 a říká sám sobě

 Moc drahé

 Moc drahé

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 POD KŮROU

 

 Stažené letokruhy

 svědčí o letech nepřízně

 Přestože kůra

 chce všechno zamlčet

 konečná spravedlnost

 už sedí v zrcadlech pařezů

 

 Možná i srdce

 ovíjí podobný radar ticha

 A jen Bůh čte

 v jeho letokruzích

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 ŽABÍ CESTA

 

 Žabička skáče bludištěm

 kolem je tvrdá horká zem

 Kolem jsou všude sucha such

 a nikde družka ani druh

 

 Vidí jen asfalt štěrk a prach

 I malý mráček jenž by splách

 trn žízně horký vítr smet

 Každý skok je jak naposled

 

 Bloudí a hledá chladný stín

 Já dívám se a závidím

 jak malý úkryt stačí jí

 před peklem které zabíjí

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 CIRKULACE

 

 Od nepaměti tekla voda

 opojných jistot do škarpy

 a andělů sbor

 což je škoda

 jí k tomu drnkal na harfy

 

 Pak navzdory vší gravitaci

 proud opačnou se cestou dal

 Do starých míst

 se bláto vrací

 a andělé si hrají dál

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 ALBUM

 

 Jen proutí rostlo za úvozem

 a dálka to byl zázrak sám

 Jak je to dávno Pane Bože

 když na to dneska vzpomínám

 Jak je to dávno v nedohlednu

 na kládách zpívá celá ves

 Jen na chviličku s nimi sednu

 Jak bych tam seděl ještě dnes

 Kolem jde kocour ptáče rdousí

 V zubech ho vleče do kopřiv

 Hedvábný zpěv, krvavé vousy

 V mžiku je všechno jako dřív

 Vzdálený hvizd se ztrácí v dálce

 Vlaky jsou stále na tratích

 Jen písmo bledne na obálce

 a proutí v stromech dřevnatí

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 EXPERIMENT

 

 Tvůrce řekl Hory stíní horám

 S výškami jsou věčné problémy

 Jestliže ten chaos nepřeorám

 nedočkám se míru na zemi

 To si řek a záměrem svým opit

 ďábla k této akci zburcoval

 by mu z moci plamenů a kopyt

 vizáž světa do pořádku dal

 Ten černý jej poslech bez odmluvy

 a jak koukol zarost do hlíny

 Kraj se v ďubkách od neštovic hrbí

 z horských štítů jsou jen krtiny

 Když teď všechno reálem už žije

 nový problém zuby vycenil

 Chybí vrchol, smysl, fantazie

 Vyvážená krása stvoření

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 VÝPOVĚĎ

 

 Světem si chodím

 hlínu pod srdcem

 hliněnou hlínu

 kterou zdupal den

 Den spěchajících

 nemilostných zrad

 které se pletly

 pod kopýtka stád

 Do smeček vlků

 k víře v beránky

 do krve

 která tekla na stránky

 Až ze slov zbyly

 kopřivy a kleť

 Disharmonická výpověď

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 PSÍ ČAS

 

 Pes ostražitě větří

 obzory neznámé

 Na stébla drnkne větřík

 Pes v střehu zůstane

 

 Já jeho jemnost neznám

 Až pak se začnu ptát

 když mračna podmračená

 zatlačí do mých zad

 

 Snad jen že netrpím pýchou

 a občas přemůžu vztek

 Slyším když zeptá se ticho

 Kdo že má obojek?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 KOMÁŘI

 

 V svém roji komár statečně

 si píská se všemi

 Bezpečný ve všem

 Báječně

 se cítí nad zemí

 Vždyť každý zvuk

 zní v souzvuku

 souhlasných serenád

 a kapelník jde na ruku

 Prostě to má svůj řád

 Však náhle

 z hlubin jiný tón

 vystrčí vzpurný spár

 a místo altu baryton

 naruší suchopár

 A přestože

 jen chvíli zní

 tóniny cizích řad

 V tom roji

 který znejistěl

 už budou napořád

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 VAROVÁNÍ

 

 Šmouha se rouhá

 rovným tvarům

 už jenom tím

 že drží tvar

 Oblázek spadne

 do vůně hlohu

 čas prodře sny

 je z nich jen cár

 Zestárne pravda

 nadšení a vášně

 a bez porodů

 kde dřív čněl

 horoucí plamen

 tak krásně

 a tak strašně

 se umažeš

 jen o popel

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 CESTA K ŠÍPKU

 

 Cesta k šípku vede loukou

 kde jsou samé květy plané

 O balvanech se tam říká

 že jsou jako malované

 

 Trní vůbec nemá špice

 alespoň tak mnozí tvrdí

 A teď, ještě do třetice

 ani hnůj prý nezasmrdí

 

 Jděte k šípku vy co chcete

 takhle poplést lidskou duši

 Když už chodím s dírou v botě

 tak netvrdím že mi sluší

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Z ATELIÉRU

 

 Sedí malíř ve své sesli

 čáru k čáře váže

 Přijde chlap - Prý co to kreslí?

 A malíř že neukáže

 

 Zvědavě a zlostně praví

 Však já na to přijdu

 To však nemáš ze své hlavy

 že se straníš lidu

 

 Ten chlap v okně na to civí

 a malíř v své sesli

 hlavou kroutí - snad se diví

 Diví se a kreslí

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 ZABIJAČKA

 

 Porazili poezii

 krev z odkapala

 Z kůže svlékli křehkost její

 Jak se zdála malá

 

 Nejdříve ji rozsekali

 pak do střívek cpali

 jitrnic i tlustých jelit

 kopy nadělali

 

 Jen na pilných muších nožkách

 přežila ty jatky

 aby se jak virus zítřka

 navrátila zpátky

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 ZÍTRA

 

 Jdeme a míjíme štěstí

 lyriky ubývá

 Všechno chcem dobýt

 a stihnout

 ještě teď za živa

 Kdysi nám řekli

 je nutné

 pro zítřek šťastnější

 z lecčeho ubrat a slevit

 ukáznit zbrklé sny

 I tehdy se nám zdálo

 zítra je za chvíli

 A tak jsem tiše kývli

 ledacos slevili

 Jdeme a míjíme štěstí

 lyriky ubývá

 Všechno chcem dobýt

 a stihnout

 ještě teď za živa

 Jenže to skvělé zítra

 ač opět na blízku

 mizí  jak průzračná voda

 vylitá do písku

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 RACI

 

 Rozhodli se staří raci

 smělé cíle vztyčit

 V euforické agitaci

 vysněný svět líčí

 

 Kdo nekývá, prý jen plete

 hlavy Zítřku brání

 Rychle sečti kolik klepet

 klepe v hlasování

 

 Odkývli to jako jeden

 Co? To lhostejné je

 Jednota má prioritu

 ať se co chce děje

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 DROBEČEK

 

 Drobeček vždycky malý byl

 vždycky se s málem spokojil

 Pokaždé v zadní řadě stál

 Na ničem nikdy netrval

 Šel čas Šly roky Povel pad

 A kdosi řekl Čelem vzad

 On vždy a ve všem poslední

 najednou v špičce řady ční

 Já že řek ční? On vskutku čněl

 Ne že by vyrost zmohutněl

 Jen stalo se - to neklepu

 že ostatní jdou v podřepu

 Dál už to znáte Co je svět

 i hlemýžď občas velí vpřed

 Rak ve snech globem otáčí

 a pravda prší z pavlačí

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 ŽIVOTOPIS JEDNÉ ŽÁROVKY

 

 Nadšení Znáš to slovo?

 Že neznáš? S nadšením

 svítila z objímky zrezlé

 pár metrů nad zemí

 Prý po začátku chtěla

 dálku tmy prozářit

 Pak už jen došlápnout na zem

 A nakonec mít klid

 Jak v zkušenostech zrála

 mimoděk přešla břeh

 až bez ostychu brala

 si půlnoc na nocleh

 Teď v baňce mlha sedí

 a když se plaše ptám

 Kdo cestou posvítí mi

 odsekne Sviť si sám

 Abych však na pravou míru

 uvedl jak to je

 Uvnitř dál vlákno je živé

 i proud v ní koluje

 Jen léty poučena

 prý hloupá nebude

 Teď už jen pro sebe svítí

 a nikdy pro druhé

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 ÚSVITY

 

 Znovu, vždy chytneme se

 úsvitu, jenž nás mine

 jak naděje jak slibu

 Vždy znovu uvěříme

 Hasnoucí plamen svíce

 skryjeme stříškou dlaně

 když vítr uhasí jej

 hledáme jiný za něj

 

 Znovu, vždy chytneme se

 čehosi za úsměvem

 mažeme šeď a všednost

 vítáme sny své zpěvem

 Než dáme notu k notě

 a krok svůj srovnáme

 už není jasné proč

 a komu zpíváme

 

 

 Znovu, vždy chytneme se

 tónu i znaku slova

 šlápneme stokrát vedle

 vždy začínáme znova

 I ve dnech které metou

 v suť střepů co už není

 hýčkáme jitřivé vzdechy

 pro nová poblouznění

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 HAVLÍČKOVA BOROVÁ

 (Památce K. Havlíčka Borovského)

 

 Na ptačím sněmu

 pravda cvrlikaná

 zůstane navždy

 nepřístupná lidem

 To kráká vrána

 nad borovskou návsí

 a údolí

 jí tichem odpovídá

 

 Už je to dávno

 co zde

 pomník zvedli

 těžítko ducha

 přitesaný exil

 zpod něhož věčně

 jak by tvá řeč zněla

 Krvavě živá

 Nikdy zkamenělá

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 ČAS TĚTIVY

 

 Jako luk v čase tětivy

 jsou slova nevyřčená

 Okolo cest

 dál hoří svatí

 Kati jsou beze jména

 Okolo cest

 dál hoří tráva

 Podzimní listí opadává

 V hlubokém tichu bez ozvěn

 předjitřní jiskra

 hledá den

 Den

 který slova nekřiví

 Den jak luk

 v čase tětivy

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 SEN

 

 Hluboko z paměti

 vyškrabávám ráno

 Modré nebe

 Tichou fanfáru slunce

 Zatímco do kůže vrůstá mlha

 tvé vlasy voní létem

 Sen podobný hadímu pohlazení

 se naplňuje pomalu

 a neúprosně

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 BEZ NÁZVU

 

 Spadne déšť

 a bude plný mraků

 Obzor nám stoupne na nohu

 a knihy schovají

 co je psáno

 na druhé stránce

 Ale pokud v nás zůstane

 jen cípek domova

 nemůžeme zabloudit

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 SPOJE

 

 Mé prsty ruší telefonní spoje

 a nikdo neví kam se dovolám

 Po hlase vcházím, cizí do pokoje

 a jako hlupák se pak ptám

 Mám správné číslo? Jsem ve správné zemi?

 Nebyla chybná moje předvolba?

 Zmateně šeptám Prosím promiňte mi

 A kdo že volá? Přece já

 Zavěsím v spěchu Zkontroluji seznam

 Vytáčím čísla Říkám si: Jen klid

 V sluchátku cvakne Prosím? Ne vás neznám

 A už jsem zas kde nechci být

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 ZÁZNAMNÍK

 

 V mém telefonním záznamníku

 zní něžný hlas jak před lety

 Jakoby v dávné smyčce času

 byl navždy zakletý

 Jakoby věčnost byla věčná

 a ubrzdila volný pád

 Jak by ta léta nebezpečná

 měla dál přetrvat

 Jak bys čas nespoutané zvíře

 sen svázal špagátem

 Přestože navzdor naší víře

 nás stejně podrápe

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 ZBYTKY PEVNIN

 

 Po špičkách nahlížím do zahrad

 O každou vůni se bojím

 Zde rostou věci skutečné

 sen pravdou je

 a pravda snem

 zítřky

 se podzemím brodí

 Do trávy padá denní spěch

 a ticho leží v kamenech

 jakoby odjakživa

 A všechno, všechno

 mimo nás

 zná výšku

 hloubku prostor čas

 Sny

 v nichž se rozednívá

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 NOČNÍ ZPRÁVY

 

 Je pozdní večer

 cvrčků telegraf

 vysílá první noční zprávy

 Z rostoucích stínů

 má každý stovku hlav

 Uší jak stébel trávy

 Jen ruku podej mi

 a nech ten příval plynout

 Nebude pokaždé

 tak krásná letní noc

 Ve chvílích opačných

 zasutých pod hlušinou

 nám dnešek

 přijde na pomoc

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 LABYRINT

 

 Chodím větrem tváře rudé

 vlasy věčně rozcuchané

 I když se ptám jak co bude

 neuhýbám před osudem

 Že jsi jinde než kde hledám?

 Že jdu špatně, že se pletu?

 Že má slova nejsou k světu?

 Co se má stát ať se stane

 Jednou dojdu budu doma

 jen dny jsou zlé, čas zlý není

 Třeba i má poblouznění

 něčím hnou a něco změní

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 SKŘIVÁNEK

 

 Zpíval jsi písničku tichou

 než podzim zabloudil

 pod závěj zvadlého léta

 Než liják noty smyl

 Teď stíny taktovkou řídí

 skřípavý tónů hvizd

 A z prasklých houslových klíčů

 jsou vzpěry vraních hnízd

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 ČAS NEKLIDU

 

 Na křehkém voru

 plují slova

 Kaluže ze všech stran

 Nečas nás učí přikyvovat

 piruetám i zákrutám

 Tak v kalném proudu

 prostém přímek

 v pravdách jež zítřek nejistí

 Naplano vesly odháníme

 komáry lží

 a závisti

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 KDYŽ

 

 Když jsou ale

 ačkoliv nýbrž

 Matné rybníky osočující vodu

 musí být i odpařování

 Rozlišení druhů

 přijde v nečekané vteřině

 mezi kameny

 uloží soumrak i den

 Spravedlnost

 přijme

 pouze přirozené

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

REÁLNÝ SEN

 

 Být čímkoliv

 jenom ne pneumatikou

 svištící asfaltem silnice

 Pneumatikou v pohybu

 za cenu vlastní kůže

 Vidíš jak vymetá hrboly

 prolézá loužemi

 a polyká vibrace

 nerovných cest

 To i rezavý hřebík

 se má lépe

 Žádný spěch o zlom krk

 jen čeká

 na svou příležitost

 Jedině snad rezerva

 Být rezervou

 a jenom se vézt

 Není to sen?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 ČERNÁ DÍRA

 

 Jakoby slova slepá byla

 tak zmateně a nejistě

 jdou od úst jež je vyslovila

 až stojí slepě na místě

 Stojí tak až to lidské není

 a byť by hlas zněl sebevíc

 z každého jeho vykročení

 leze jen tlusté prázdné nic

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 DIASPORA

 

 Chcípl pes v básni

 A komu to vadí?

 Rotačky jódlují

 a recitační školy

 zmistrují půlmistry

 čtvrtmistry setinky

 i čísla

 od mínusu k nule

 Nakonec všechno

 hudba podmaluje

 límeček bílý

 obalí ze stran

 Takže i sláma

 cepem pročesaná

 balónek zrnka

 pustí do kalhot

 Estéti bláhoví

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 za nehtem vyšťourají

 jakýsi vzorec

 pravé hygieny

 Motýlí křídla

 do vitrínek vřadí

 o můře řeknou

 exotická zvláštnost

 Potom se sejdou

 ve svých skvělých klubech

 při vínku slzu

 neupřímnou pustit

 vypláchnout huby

 

 Havlíčkem a Šaldou

 zkurveně špitnout

 kam to všechno spěje

 Odvahu verši

 Co spěje to spěje

 Básni se nechce

 klečet na kolenou

 Básni se nechce

 funebráckým řádem

 odmykat zámek

 zámků poezie

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Ze smetišť zvedne

 slovo pošpiněné

 hůl vandráckou

 si na polomu najde

 po čtyřech sleze

 až tam kde je doma

 a o řeč suků

 odře bolák zloby

 

 Tak něžně potom

 prosloví se větrem

 k nám opředeným

 v tupém obklopení

 a znovu zvedne

 slova prazákladní

 víru naději lásku

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 PŮLNOC

 

 Ulice studené

 jak prsty zimních řek

 ťukají na zmrzlé

 rybníčky náměstí

 Mám vítr na dlani

 a nikde kamínek

 kterým bych zazvonil

 o rampouch zmrzlé tmy

 Už všichni odešli

 pořádní dávno spí

 a kalnou půlnocí

 jež trvá celý věk

 klepou jen tiše

 na rybník náměstí

 ulice studené

 jak prsty zimních řek

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 HLEDÁNÍ PEVNÉHO BODU

 

 První den

 opojení z rozlehlých obzorů

 Druhý den

 strach z dálky

 První den

 křemenná slova

 bezstarostně vyhazovaná nad hlavy

 Druhý den

 nebezpečně deštivo

 První den

 bohatství fantazie

 druhý den

 chudoba skutků

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PŘED MALOVÁNÍM

 

 I v domě

 který se pravidelně uklízí

 jsou skryté kouty pavučin

 I v srdci

 které je věčně na pochodu

 leží usazeniny prachu

 Kdo by chtěl tvrdit

 že i v lásce podobné plameni

 nejsou dohořelé součky

 temné uhlíky

 a šedivý popel?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 PAUZA

 

 Rád bych se smál

 Není čemu

 Rád bych se zeptal

 nikdo neví

 Rád bych se odrazil

 a není skoro kde

 Smích

 zlomyslný smích

 toho by bylo

 i odpovídačů by se našlo

 i chytráků kteří rozkradou sen

 dřív než se narodí

 i takových kteří utečou

 po prvním zaštěkání

 Jen člověk

 běžec dlouhých tratí

 je skoro k nesehnání

 Člověk do deště

 člověk do sněhu

 Prostě člověk

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 LISTOPAD

 

 Zlehka jak mžení

 či pád vlasu

 jak vydechnutí měsíce

 řeč ve hřbetě se narovnala

 a trávník vlasů hala bala

 naplnil mrtvé ulice

 Měl barvu země

 Čeští svatí

 to děti větru

 zvedly korouhev

 Na chvíli čistí

 Na chvíli svatí

 I smrti v žilách

 ztuhla krev

 V čí hře to hráli?

 Kdo jim napsal noty?

 A proč tak krátce

 zněla bez falše

 Kde byla volnost

 jsou už zase ploty

 Kde byla pravda

 se už zase lže

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 NA MOSTĚ

 

 Mezi stěnami domů

 visí mapy podzimu

 V ulicích osamělých chodců

 přespávají cizí lidé

 Pokusy o přiblížení selhali

 Stojíme na mostě

 Za ohradou zábradlí

 supí rozsvícená řeka

 dvouhlavý svět

 s tisíckrát poznačenými trumfy

 nylonový svět

 kterým projela Bábelova Rudá jízda

 Musel by přijít někdo odjinud

 někdo jako rozdrcený hrozen

 někdo velmi málomluvný

 Zatím vnímáme jen matný břeh

 netrpělivé rybáře

 hádky o budoucí úlovek

 Hlasité zápolení

 odhánějící všechno živé

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 TAKOVÝ ČAS

 

 Byl čas

 že se zdálo

 jakoby praskla sebevědomá páteř světa

 Větru bylo těsno

 Obvazy spadly z břehů řek

 a odkryly mrtvá rybí těla

 Třetina stromů uschla k smrti

 a lesklé krunýře hmyzu chřestily

 jako odění jezdců apokalypsy

 Stíny včerejška spěchaly

 větvemi ještě živých stromů

 eroze běžela puklinami skal

 rez ztupila ostří

 odložené sekery

 To všechno se dálo

 pro naše znehybnění

 Neboť těm kteří uvěří

 že jinak se nedá

 je pokaždé navlečen

 chomout bezmoci

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 PROSTOR VYSTĚHOVANÉHO NÁBYTKU

 

 Jsou zde řady nádobí

 Pokrm i jed

 Jedni proklínají Boha

 druzí mu pochlebují

 Ale první i druzí

 pro vlastní smečku

 zapomenou lidskost

 Pravdy na trampolíně

 Kotrmelce snů

 Slova rozprášená

 jak vystrašení ptáci

 Už i v obrazech se stmívá

 Jen ticho

 klečí na kolenou

 A prostor vystěhovaného nábytku

 vyhlíží čistě umytou podlahu

 po které ťapká

 sen Nemluvně

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 BARVY

 

 Na stromech listí zraje

 Krev teče po kmenech

 Jak emigranti z ráje

 jdu zemí v plamenech

 Do zimy jdu

 Svou šedí daleko od duhy

 A kolem mlha ředí

 vybledlé zásluhy

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PROSBA

 

 Rosteme do větru

 do větru vířivého

 Jen Pane uchraň nás

 nás hříšné všeho zlého

 Dej cesty nám

 Dej světlo nám

 Dej víru nám i zánik

 Aby dál vyrůstal

 ten zázrak který vzal

 svůj tvar z Tvých dlaní

 Dej sílu nám tu mízu hvězd

 v níž tiše dorůstáme

 v nocích kdy přetéká

 tma v očích člověka

 až po vrch plná klamem

 Dej odvahu té síle v nás

 ať sama sebe sváže

 tam kde jen pro nás ční

 tam jde jsme zbyteční

 Dej větru ať ji smaže

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Ať stanem se až předáme

 jemu

to co jest jeho

 zas lidmi lidskými

 nechť my

 jsme opět my

 Uchraň nás Pane

 všeho zlého

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PORTRÉT AUTORA

 

 

Petr Musílek

Narozen 17. 10. 1945 v Chotěboři

Vydané knihy

Tichý svědek  Kruh Hradec Králové 1981

Věci našeho života  Kruh Hradec Králové 1988

Cesta k šípku  Chotěboř  Nákladem vlastním  2006

 

Publicistika

Sondy 1978 – 1983

Zpřístupněno Libri prohibiti Praha

Klubové listy  1985 – 1988

Městské muzeum Chotěboř

Dílna vysočiny 2001 - průběžně

Klub Avalon, Festival fantazie

Literární vysočina /sborník soutěžních textů/

o.s. Quo vadis ? Chotěboř 2005

 

Knihy připravené k vydání

Ztráta tíže – verše 1986 – 1989

Amorena  -  verše  1995 - 2005

Kniha dluhů – eseje 1989

Pěkné sny – verše pro děti

Podivný svět – verše pro děti

Medaile za vytrvalost

 /aneb 20 zamyšlení starého psa/

Od prázdnin do prázdnin – dětská próza

Acylpyrin Hysteps  -  román

 

Podrobněji na http:// www.leonet.cz/petrmusilek

 

 

 

 

 

 

 

 

CESTOU K ŠÍPKU

 

Vinou celé řady vnějších okolností (z nichž některé jsme
naznačili výše) se další Musílkova kniha dostává před čtenáře až
nyní: nic z prózy, publicistiky, tvorby pro děti. Celkem logicky
byla za toto pokračování zvolena básnická sbírka vzniknuvší v
letech 1988 - 1992 (a takto navazující na knížky předchozí):
Cesta k šípku zachycuje tedy období, kdy se nejen lámaly dějiny,
charaktery a osudy, ale v němž se notně proměnila také naše
kultura, literatura. Kdy je sice zapotřebí na všechny tyto
proměny reagovat, nicméně způsobem takovým, u nějž by tendence
nepřehlušila básnické slovo a touha po aktuální platnosti
nevytěsnila trvalé. Můžeme se domnívat, že se v této sbírce
dovršila dvojí Musílkova cesta: jednak ona vedoucí k
alegoričnosti, totiž k vidění přírodního dění co obrazu konání
lidského,  hleďme jen na takový motiv Vánoc, který se pod
básníkovýma rukama proměňuje v alegorii odvěké lidské touhy po
dobru a kráse, po příchodu jiných, lepších, smysluplnějších časů.
S vědomím, že takové přání bývá často doprovázeno iluzí  a že
skutečnost je jiná, prozaická: Pravda na slámě/Pravda vyhnaná z
poslední hospody/Pravda trpělivého čekání.   Druhou cestou je
pouť od exteriéru přes interiér do nitra člověka: do míst, v
nichž se rodí řeč. Nebojte se, že by šlo nakonec o nějaké
medicínské výzkumy. Daleko spíše půjde o ohledávání samotného
slova: zda a nakolik je mu v záplavě blábolu a žvástu ještě
možno věřit. A přiznávám raději hned, že v tomto punktu jsem
mnohem větším skeptikem. A že mi občasné poučování (Kdo se
nedokáže poklonit/zůstává divákem) zavání didaxí u dospělého
čtenáře nepřiměřenou. A že autorovi více věřím tam, kde se nebojí
zpochybnit dokonce slova základní: Láska/za určitých
předpokladů.   Koneckonců je taková deziluze pupeční šňůrou
svázána s deziluzí z toho, co je těmito slovy pojmenováváno, tedy
z takzvané vnější reality: Do starých míst/se bláto vrací. což
samozřejmě platí nejen pro léta vzniku sbírky; jako starý skeptik
předpokládám, že bude platit v roce i po roce jejího vydání:
Obvazy spadly z břehů řek/a odkryly mrtvá rybí těla.   V
dovršení Musílkovy cesty spatřuji také určité nebezpečí: svůdná
lehkost zvládnutého řemesla (rýmované verše s vázaným rytmem
se občas stává obojkem táhnoucím básníka k výplni a ozdůbkaření, alegorie bývá i příliš průhlednou a jednosměrnou (Reálný sen), velká (virus zítřka) a osahaná slova zavánějí obecností i maskou. Škoda, že z básníkova obzoru mizí Vysočina, ale ta je možná uvnitř přítomna natolik, že ji není třeba připomínat, neboť Petr Musílek bezpečně tuší: pokud v nás zůstane/jen cípek domova/nemůžeme zabloudit.
Uvědomuji si nicméně, jak se v Musílkově poezii ve vzácných
chvílích přírodní neznatelně prolíná s lidským i s reflexí
vzpomínkovou, rytmus a rým přestávají býti osidlem a stávají se
svorníkem, klenákem myšlenky: báseň Album patří k nejsilnějším
stejně tak Barvy: podzimně-zimní, přírodní i lidské, v čase a nad
časem, se starými pravdami odehrávajícími se tady a teď před
našima očima, se slovy, pravda, ohmatanými  ale jen proto, aby
byly zjištěny hrany a ověřeny tvary.   Uvědomuji si, jak v jeho
básních osvěživě působí rytmické rozvolnění na jedné,
epigramatické sevřenost (se satirickou vyostřeností) na druhé
straně. Jak věřím všem těm skřípavým tónům, zmrzlým rybníčkům
náměstí, veškeré řeči suků. Ostnaté, pichlavé, nicméně bez ale,
ačkoliv nýbrž. A tudíž přesné.   A neměl bych zapomenout ani
Musílkovo tiché křesťanství, modlitbu v nocích kdy přetéká/tma v
očích člověka. Neboť i v něm je skryta ona nesnadná láska, víra.
A naděje. Je-li nám té zapotřebí, předpokládám, že nám bude
potřebnou také poezie, jež ji nabízí: Pokud ji ovšem předtím
nalezneme v sobě!    

                                           
                                                        Ivo Harák

Poznámky:
1/ Harák, I.: Chotěbořská samizdatová edice Petra Musílka SONDY,
in: Martinek, L. - Tichý, M. (ed.): Česká a polská samizdatová
literatura, Slezská univerzita, Opava 2004, str. 75 - 78 2/
www.leonet.cz/petrmusilek

 

 

 

 

 

 

 

 

OBSAH

 

ZROZENÍ...................................................................................................... 2

MOJŽÍŠ.......................................................................................................... 3

 PROSINEC.................................................................................................... 4

 KOUZLA...................................................................................................... 5

 TADY A TEĎ............................................................................................... 6

 ALE................................................................................................................ 7

 NĚCO Z ALCHYMIE................................................................................. 8

 ÚVĚR............................................................................................................. 9

 POD KŮROU............................................................................................ 10

 ŽABÍ CESTA.............................................................................................. 11

 CIRKULACE.............................................................................................. 12

 ALBUM....................................................................................................... 13

 EXPERIMENT............................................................................................ 14

 VÝPOVĚĎ.................................................................................................. 15

 PSÍ ČAS....................................................................................................... 16

 KOMÁŘI..................................................................................................... 17

 VAROVÁNÍ............................................................................................... 18

 CESTA K ŠÍPKU........................................................................................ 19

 Z ATELIÉRU.............................................................................................. 20

 ZABIJAČKA............................................................................................... 21

 ZÍTRA.......................................................................................................... 22

 RACI............................................................................................................ 23

 DROBEČEK............................................................................................... 24

 ŽIVOTOPIS JEDNÉ ŽÁROVKY............................................................. 25

 ÚSVITY....................................................................................................... 26

 HAVLÍČKOVA BOROVÁ....................................................................... 27

 ČAS TĚTIVY.............................................................................................. 28

 SEN.............................................................................................................. 29

 BEZ NÁZVU.............................................................................................. 30

 SPOJE........................................................................................................... 31

 ZÁZNAMNÍK............................................................................................ 32

 ZBYTKY PEVNIN..................................................................................... 33

 NOČNÍ ZPRÁVY...................................................................................... 34

 LABYRINT................................................................................................. 35

 SKŘIVÁNEK.............................................................................................. 36

 ČAS NEKLIDU.......................................................................................... 37

 KDYŽ.......................................................................................................... 38

REÁLNÝ SEN.............................................................................................. 39

 ČERNÁ DÍRA............................................................................................ 40

 DIASPORA................................................................................................. 41

 PŮLNOC.................................................................................................... 44

 HLEDÁNÍ PEVNÉHO BODU................................................................ 45

PŘED MALOVÁNÍM................................................................................ 46

 PAUZA........................................................................................................ 47

 LISTOPAD.................................................................................................. 48

 NA MOSTĚ................................................................................................ 49

 TAKOVÝ ČAS........................................................................................... 50

 PROSTOR VYSTĚHOVANÉHO NÁBYTKU....................................... 51

 BARVY........................................................................................................ 52

PROSBA....................................................................................................... 53

PORTRÉT AUTORA................................................................................. 55

CESTOU K ŠÍPKU..................................................................................... 56